Příběhy o první pomoci je projekt z roku 2015.V rámci něj jsme vám přinášli autentické výpovědi lidí, kteří poskytovali první pomoc. Velice často se stávalo, že zasahujícími byli hrdinové, kteří prošli našim zážitkovým kurzem. V současné době není série článků Příběhy o první pomoci aktivní. Pokud jste ale vy sami, nebo víte o někom, kdo poskytoval první pomoc a rád by se s námi o svůj příběh podělil, napište nám. Ideálně Zuzce, naší PR paramedičce. Na mailové adrese zuzka@prpom.cz se na vás i na vaše příběhy o první pomoci bude těšit :)
Byl štědrý večer. Všechno už bylo připraveno. Večeře na stole, stromeček ozdobený s kupou dárků pod ním. Pomalu jsme se chystali ke stolu. Naše nejmladší dcera se nemohla dočkat toho jak bude rozbalovat dárky. Doufala, že si pod ním najde všechny hračky z reklam po nichž tak strašně toužila. Její přání jsme splnili a jeden[…]
Jako každé úterý, i tehdy jsme šli se třídou do Sokolovny na hodinu tělocviku. Po skončení hodiny jsem šla s kamarádkou zpět do školy, ale jinou cestou než obvykle. Chtěly jsme tam být rychleji, protože byla zima, tak jsme to vzaly zkratkou. Chodí tam poměrně dost lidí, a proto nás udivilo, že než jsme si[…]
Cesta do práce Jel jsem ráno metrem do práce. V jedoucím vlaku jsem za sebou zaregistroval nezvyklý ruch. „ On má asi epileptický záchvat…!?“ pronesl někdo. Na sedadle vepředu seděl muž, odhadem 35 let, napůl sesunutý ze sedačky na zem. Nehýbal se. Omdlel. V podstatě kolaps v metru. Lidi z okolí se začali vytrácet. Až na[…]
Tenhle příběh je o mém úplně prvním zážitku s první pomocí. Bylo mi tehdy 16 , o první pomoci jsem nevěděla prakticky vůbec nic. Jediné, co jsem si v té době odnášela ze školních lavic bylo, že postupy poskytování první pomoci jsou opravdu těžké a nemám šanci si je zapamatovat, natož je v praxi použít.[…]
„Nedávno jsem se procházel po pražské náplavce. Byl to teplotně ještě celkem příjemný večer, takže se všude pohybovalo spoustu lidí. Míjel jsem stánek s občerstvením, okolo kterého byly rozeseté stolky, židličky a jedna lavička lehčí konstrukce. Mojí pozornost upoutal krásný veliký černý pes – myslím, že to byl knírač. Odhadl bych ho minimálně na 45[…]
Prázdniny byly v plném proudu a my jsme se s kamarády chystali na ,,párty roku“. Pořádala se v Citově. Akce pro 3000 lidí. Jako klasicky, sraz jsme si dali na vlakovém nádraží, kde nám jel ve 20:10 vlak do Brodku. Odtud se šlo do vedlejší vesnice pěšky. Bylo to celkem daleko. Jelikož nás šlo vždy[…]
Bylo odpoledne pracovního dne. Všichni jsme byli doma a dívali se společně na televizi v obývacím pokoji. Z venku se najednou začaly ozývat tupé nárazy, kterých jsme si zpočátku moc nevšímali. Mysleli jsme si, že jsou to nejspíš naši sousedé. Když to však nepřestávalo, nedalo mi to a šla jsem se podívat z okna, co[…]
Stalo se to na jedné ze stanic metra B. Vystoupil jsem spolu s davem z metra a zaznamenal jsem jakýsi nepřirozený shon kolem dveří jednoho z vagónů. Napůl z něj nesli a napůl vlekli lidské tělo. Ten člověk nebyl úplně v bezvědomí a dokonce se částečně snažil jít po vlastních nohou. Když se ten muž[…]
„Byl všední den odpoledne, a já jsem v práci čekal na jednoho zákazníka. Najednou mi volala jeho manželka, že na cestě ke mně měli autonehodu a jestli bych pro ně nemohl přijet. Vyrazil jsem a asi po kilometru jsem dojel k té nehodě. Došlo k ní na okresní silnici mezi dvěma vesnicemi, kde nejezdí mnoho aut. Při příjezdu[…]
„Bydlím v domě přizpůsobeném i pro občany s postižením, ke kterému patří zahrada, kde se často setkáváme na kus řeči. Jedno odpoledne jsme si povídali, když přijel soused na vozíku, který bohužel nemá nohu. Oznámil nám, že ho štípla vosa do krku a přitom nám ukazoval místo kousnutí i s žihadlem. Ano já vím, že[…]
„V prvním ročníku jsem bydlela na koleji spolu s dalšími třemi medičkami. Jelikož studenti jiných oborů stále nemohli pochopit, že medičky se musí učit více než ostatní a neustále nám klepali na dveře a zvali nás na party, na dveře jsme si jako vtip vylepily papír s „ordinačními hodinami“. V té době však ani jednu[…]
„Před několika lety jsme s manželkou jeli Itálií směrem k Benátkám. Díky zácpě na dálnici jsme se rozhodli zvolit cestu po vedlejších silnicích. Pokračovali jsme po obyčejné dvouproudovce lemované stromy. Myslím, že jsme dlouhou dobu ani nikoho nepotkali. Bylo krásné ráno, nebe bez mráčku, slunce začínalo hřát a my se měli prostě báječně. Z výletní[…]