Krásný den,
jak jsem v listopadu slíbil, tak dnes činím — po vyhraném boji nad kaprem a bramborovým salátem zadělávaným v lavoru, sedám k počítači a píšu Vám tuhle zprávu. Pokud Vám na stole taky poblikává plamen svíčky a vzduch je prostoupen vůní vánočního františka, pak se usaďte, přečtěte si co je nového, a pokud budete literárně lační, začtěte se do mého příběhu o tom, co se může stát, když si nenabijete telefon.
Zdravotnický stromeček last minute
Kdo ještě nemá stromek?! Ha, přiznejte se! Pokud odkládáte zdobení stromečku na posledních chvíli, mám radu přesně pro Vás. Jestli jste se někdy zamysleli nad tím, proč Vás zdobení stromečku nebaví, možná jste došli k závěru, že je to rok co rok stejná nuda, navíc už jste rozbili polovinu ozdob…
Vezměte si z auta lékárničku, stejně stojí za starou bačkoru a stromeček s ní ozdobte! Návod vidíte níže. A pokud nevíte, co teď do auta, odpověď najdete ZDE.
Noví lidé a nové výzvy
Daří se nám, rosteme, ale přijímáme to s pokorou. Protože chceme svou práci profesionalizovat a zároveň držet kvalitu, už si na všechno ve vedení firmy tři nestačíme — zalovili jsme tedy ve vlastních řadách a vybrali dva nové office managery (Domču a Lukáše), jednu provozačku (Gabů) a z naší správkyně Facebooku, Zuzky, si chceme vychovat pořádnou markeťačku, která si vezme na paškál média. Pokud máte zajímavé kontakty do médií, budeme za ně rádi — a ne, do Blesku fakt ne…
Budujeme si obchodní tým, ze kterého máme, spolu s naší sales trenérkou Evou, velikou radost. Kluci přicházejí s novými nápady, které nás ohromně dobíjejí. Díky jejich práci budeme moci naše kurzy poskytovat stále většímu počtu lidí.
Dva naši šéflektoři se chystají na roční kurz zážitkové pedagogiky. Chystáme novu verzi našich skript a budeme pečlivě cizelovat výukové moduly.
Přibývá nám zakázek na kurzy vyučované v angličtině. A protože některým z nás zobáky narostly dvojmo, tuto výzvu přijímáme. Zakládáme projekt PrPom English, ve kterém budeme naše lektory školit ve slovní zásobě nutné k výuce našich modulů. Snad časem napíšeme i anglická skripta. Bude to dlouhý běh a už teď se na něj těšíme.
Fotky nových členů našeho týmu vidíte níže, když na ně kliknete, můžete si o nich i něco přečíst.
Kurz První pomoc v zimních horách otevřen!
Je to tak, na náš nejdrsnější kurz se přihlásilo už 14 lidí — kurz tedy otevíráme. Ale moc dobře víme, že větším množstvím na zimu správně naladěných lidí, se bombastičnost kurzu násobí.
Dost keců, přihláška ZDE.
A přání na závěr…
Mějte se prostě fajn. Cpěte se cukrovím, smažte řízky, přidávejte si salátu a ukliďte váhu. Objeďte rodinu, rozdejte dárečky, o kterých nikdo neví, že jste je koupili na poslední chvíli a hltejte vánoční pohodu plnými doušky.
Na Silvestra to rozbalte, s petardami bacha na prsty a na pejsky. A na Nový rok si na nás vzpomeňte — nezahálíme a vyrážíme na dvoudenní kurz do Plzně.
A teď už si vychutnejte PFko, které vůbec není obyčejné. V PrPom jsme mezi lektory uspořádali soutěž. Všechny návrhy, které nás moc bavily, jsme zavěsili na FB a právě díky Vašim hlasům jsme vybrali to závěrečné. Posíláme jej teď Vám.
Takže, šťastný a veselý! Těšíme se na Vás v novém roce — s rukama od krve a očima navrch hlavy.
Michal :o)
Příběh — Když si nenabijete telefon…
Všechno začalo 22. 12. ráno. Čtvrtek byl poslední školní den a já seděl na Karlově na dvouhodinovce patologické fyziologie. Probíralo se vědomí a jeho poruchy, psal se test a řekli jsme si něco o snění.
Po hodině jsem se zdržel u vyučující v kabinetu na konzultaci a již tehdy věděl, že naplánovaný autobus nestihnu. Nějak jsem se došoural do metra, kde mi s posledním procentem baterie přišel e-mail, ve kterém se psalo, že dárek pro přítelkyni je připraven k vyzvednutí. Mail se špatným signálem v metru pomalu načítal a já na okamžik zahlédl adresu výdejny: „Křižíkova…“, no a číslo popisné už se mi před zraky jen mihlo, věděl jsem, že 52 nebo 62.
Na eskalátorech vedoucích z metra jsem do telefonu s klidným srdcem zapojil powerbank a ono nic — kontakt na kabelu byl v háji, a já stejně tak… Byl jsem bez mobilu nahraný, neznal jsem číslo domu, neměl jsem mapu, neznal jsem výdejní číslo a heslo. Vyrazil jsem tedy naslepo. Křižíkovku jsem trefil na první dobrou. Avšak na čísle 52 jsem našel lékárnu a na 62 obchod s nábytkem, ani jedna instituce povaze dárku nenasvědčovala.
Se smutkem a mírným vztekem jsem se jen otočil na podpatku a zahlédl Můj šálek kávy — skvělá kavárna s pohodovou obsluhou, kterou jsem ten den objevil a tímto ji doporučuji. Zrodila se myšlenka — espresso a zásuvka — vešel jsem tedy. Jen, co jsem sedl ke stolu, vypadl proud. To už mi trochu začínaly trhat koutky. Ta situace byla tak krásně absurdní… Číšník se tázal: „Co si budete přát?“, já: „Jedno espresso a… dobít tenhle mobil.“, to už jsme se oba smáli. Ani jednu část objednávky splnit nemohl.
Po chvíli proud naskočil. Já zaplatil předem. Vypil skvělou kávu s mírným závanem třešní (musím se tam pro ni vrátit), nechal si po desetiminutovém nabíjení vydat telefon a vyšel na ulici. Bylo 12.30. Mobil jsem nastartoval, vrátil se k mailu. Se šikmým pohledem přes ulici a srdečným smíchem, který musel kolemjdoucí mírně vykolejit, jsem si potvrdil, že je to opravdu 62 a onen obchod s nábytkem. Vydal jsem se k němu. Zatáhl za kliku a… bylo zamčeno. Pohledem na otevírací dobu jsem zjistil, že před deseti minutami, v 12.20, začala hodinová polední pauza. Napůl vzteky, napůl překypující absurditou, už jsem se smál jako idiot.
Z posledních šesti procent baterie jsem stihl zavolat domů a požádat o odvoz ze vzdálené zastávky. Metro, autobus a naše auto už naštěstí jelo bez problému.