Tuto přednášku jste mohli slyšet/vidět 12. listopadu 2016 na prvním ročníku konference „Výuka první pomoci zážitkem„, kterou organizoval ZDrSEM. Ondřej si tam z účastníků konference tak trochu „vystřelil“. Nejedná se o přepis přednášky, ale o přípravu, která se od reálně vysloveného může trochu lišit.
Chcete vědět, jak přednáška vznikala? Podívejte se na Ondřejův blog.
Úvod
Dobrý den, dámy a pánové, rád bych ještě před samotnou prezentací vysvětlil tu dámu v červeném za mnou. Asi všichni znáte film Matrix. Spíš jen pro jistotu připomenu, v jaké situaci se tam tahle dáma objevuje. Neo, hlavní hrdina, se prochází v systému Matrix, kde mu hrozí neustálé nebezpečí od takzvaných „agentů“. Tahle dáma v klíčovém okamžiku odláká jeho pozornost a vzápětí už na něj zezadu míří zbraň.
V prostředí této konference jsem předpokládal především účastníky s pochopením pro výuku zážitkem a chutí si hrát. A tak jsem si pro vás malou hru připravil. Kdykoliv se v této prezentaci objeví tato dáma v červeném, je třeba, abyste okamžitě zareagovali. Vstaňte, otočte se na kolegy za vašimi zády a udělejte na ně “BENG”. Výstřel se však ozve jedině tehdy, když nachytáte své kolegy nepozorné a čelem k vám. Pokud jsou k vám otočení zády, dávali pozor a vy střílet nemůžete.
Pokud jste úplně vzadu, nezbývá vám, než se vzdát. Prostě jste si nevybrali dobré místo.
Pojďme si to teď vyzkoušet. Připravení? Teď! (…) Tak, jste připravení a teď můžeme k věci.
První pomoc a její problémy v ČR
Řekněte… jaké má podle vás první pomoc v ČR problémy? Osobně mám pocit, že většina potíží, které jste tu dnes na konferenci jmenovali, má společný základ:
Systém
Systém. A systém nám komplikuje výuku první pomoci hned ve dvou směrech. Jednak je to systém společenský (tedy jak lidé fungují coby součást společnosti) a jednak systém legislativní, právní, vzdělávací, prostě administrativní. Pojďme se na tyhle dvě hlediska podívat blíže.
První pomoc a sociální psychologie
Znáte tohoto pána? Jistě, je to Philip Zimbardo. Možná to ani sám neví, ale má mnoho důležitých poznatků o první pomoci. Jestli nevíte přesně, kam ho zařadit, napovím vám, že to byl hlavní strůjce takzvaného Stanfordského experimentu. Toho, kde se studenti, účastníci experimentu, rozdělili na vězně a dozorce a necelé dva týdny fungovali v těchto rolích v umělém vězení. Experiment se dramaticky zvrtl, účastníci se během několika dnů vžili do svých rolí, objevila se šikana, reálné fyzické tresty a zašlo to tak daleko, že musel být celý pokus zastaven.
Mohli bychom se zde bavit o tom, jaká rizika se nabízejí při školení zážitkem. Byl by to vynikající příklad. Pojďme se však posunout k jeho další práci.
Zimbardo obecně pracuje s pojmy jako zlo a hrdinství. A ty jsou pro nás dnes naprosto klíčové. Jistě jste mnohokrát přemýšleli nad typickým obrazem lidí, kteří procházejí kolem člověka, v nouzi. A zcela ho ignorují. Jsou to zlí lidé? A když ne, kde se v nich to zlo bere? Proč tolik aut projede kolem zjevné dopravní nehody a nezastaví? Jak je možné, že prostý úředník Eichmann poslal na smrt tisíce lidí a mohl potom klidně spát?
Existují teorie, které toto naše jednání vysvětlují. Bystander effect, teorie konformity, kognitivní disonance nebo takzvané “zkreslení sloužící sobě” (self-serving bias). A tak postupně dospíváme k obecnému vysvětlení, že zlo jako takové je nejčastěji tvořeno mlčící, tiše souhlasící většinou.
Ještě se k tomu vrátíme.
Škola, autoškola, práce
Druhá poloha systému, kde nastávají potíže, je ta administrativní. V Čechách existuje právní vakuum, nebo spíše chaos, ohledně výuky první pomoci. Běžný Čech má během svého života projít výukou první pomoci minimálně ve třech institucích. Ve škole, v autoškole a v práci.
Asi se se mnou shodnete, že současný systém ve všech těchto třech aspektech naprosto selhává.
Jenže — co s tím?
Lady in red
Hrdinové
Potřebujeme hrdiny. Ne ty akční, kteří zastaví kulky rukou. Ale ty běžné hrdiny, kteří teď, jak doufám, sedí i mezi námi. Ty, kteří vystoupí z davu, překonají bariéru mlčící většiny a pomohou člověku v nouzi.
Takové hrdiny dokážeme vytvořit. Spousta z nás už má vyzkoušeno, že když se první pomoc učí zážitkem, generuje lidi, kteří jsou pak často schopni vystoupit z davu a konat tam, kde by jiní jen sklopili zrak a prošli kolem.
A tady by moje přednáška mohla skončit. Mohli bychom se prostě jen pochválit za to, jak jsme skvělí, že učíme první pomoc zážitkem a tím tvoříme hrdiny, kteří pomáhají potřebným. Ale zapomněli jsme na systém.
Antihrdinové
Řekněte mi: co se naučí průměrný student poté, co projde českým vzdělávacím systémem? No, asi tušíte. Nevyčnívat z davu, držet krok s většinou, přizpůsobovat se tlaku většiny a být konformní vůči autoritám. A první pomoc? Tam to taky není žádná sláva. Takže nám vzniká spíš takový antihrdina, který bude mít tendenci stát se součástí mlčícího a ignorujícího davu.
A jak řekl Edmund Burke: “Ke triumfu zla stačí, aby mnoho dobrých lidí neudělalo nic.”
Lady in red
Systém 2.0
Pojďme si na rovinu říci, že současný systém, zejména ten administrativní, nám nevyhovuje. Tvoří příliš mnoho antihrdinů a málo nám pomáhá vychovávat tolik potřebné hrdiny.
Call to action
Jak už zde bylo řečeno, ocitáme se v situaci, kdy máme možnost volby. Můžeme se stát součástí té mlčící většiny, a nebo můžeme zkoušet aktivně změnit systém k lepšímu. Některé organizace, které jsou tu dnes zastoupeny, už za sebou mají rozhodnutí, že společně navážou spolupráci a pokusí se současný stav změnit. Děkujeme jim za to a hlásíme se k nim.
Závěr
A pokud i vy budete mít zájem, dejte o sobě prosím vědět. Budeme rádi, když nás bude víc.
Děkuji Vám za pozornost.