Mýtus 7 — Při resuscitaci se už nedýchá — PrPom

Mýtus 7 — Při resuscitaci se už nedýchá

Jak to celé vzniklo?Mýtus 7 — Při resuscitaci se už nedýchá

Dnešním trendem ve výuce první pomoci je odhazovat zbytečnosti, které se akorát zapomínají nebo vedou ke strachu první pomoc vůbec poskytnout. Za tento trend jsme velice rádi a souhlasíme s ním, zároveň jsme si ale vědomi, že občas nějaký užitečný postupový detail padne na oltář zlehčování. Je tedy třeba ještě precizněji vysvětlovat, co chtěl básník, v našem případě Evropská resuscitační rada, říci.

I vy jste si už jistě všimli, že se ve vozech MHD napříč celou republikou objevily nejrůznější popularizační plakátky, které dostávají jednoduchá pravidla pro resuscitaci mezi laickou veřejnost. To je určitě správný krok. Příkladem může být letáček od České resuscitační rady nebo další, který vznikl za spolupráce Magistrátu hlavního města Prahy a Zdravotnické záchranné služby HMP. Ale vše je třeba brát kriticky, například na těchto plakátcích chybí naprosto zásadní bod — vyšetření dechu, na kterém celá laická resuscitace stojí a padá, jak jinak poznat, že je nutné začít postiženého resuscitovat? Na schématech plakátku také není zmínka o umělém dýchání, takže se už při resuscitaci “nedýchá”?

Mýtus 7 — Při resuscitaci se už nedýcháMýtus 7 — Při resuscitaci se už nedýchá

Proč je to nepřesně?

Vlivem medializace, nejrůznějších plakátů a obecného přehlcení informacemi, se může snadno stát, že laik zcela přesně nechápe, co má dělat. A když už to konečně pochopí, tak se standardy první pomoci zase změní. Svou ruku ke tvorbě tohoto informačního zmatku přidávají různé firmy a firmičky. První pomoc sice školí, ale nikdy neslyšely o existenci mezinárodně uznávaných standardů – Guidelines, což jsou Doporučené postupy pro resuscitaci vydávané právě Evropskou resuscitační radou.

Mýtus 6 — První pomoc se dá naučit vseděJak je to správně?

Většina zástav u dospělých je způsobena situací, kdy selže srdce, a tak se jeho funkci snažíme nahradit hlavně stlačováním hrudníku, a to ideálně za pomoci AED (tj. automatizovaný externí defibrilátor). Ale stále zůstává v platnost pravidlo, že dýchání k resuscitaci patří a kdo ho skutečně kvalitně umí a má k tomu podmínky, může jej i nadále provádět. O to spíš, jdeli o nedýchající dítě, nebo stav po tonutí (kde je příčinou spíše dušení než selhání srdce).

Guidelines 2015, standard, který je pro naše končiny aktuálně platný, jasně říká, že do laické resuscitace umělé dýchání stále patří. Ale to pouze za podmínky, že je laik dostatečně proškolen, techniku precizně ovládá a dva vdechy mu nezaberou více než 10 sekund tak, aby komprese hrudníku nebyly přerušovány na moc dlouho.

A co když je obličej postiženého zakrvácený, plný zvratků, dotyčného dobře neznáte nebo se vám prostěMýtus 7 — Při resuscitaci se už nedýchá nelíbí a vy máte strach z přenosu nemoci? Pokud se cítíte být vdechováním ohroženi, pak rozhodně nedýchejte! Jsou to všechno naprosto legitimní důvody a jako vždy v první pomoci platí pravidlo, že vaše zdraví je na úplně prvním místě.

Pokud ale dýchat opravdu kvalitně umíte, neváhejte a vdechujte. Například leží-li před vámi člověk, u něhož se provádění umělých dechů nijak neštítíte váš rodinný příslušník, kamarád, kolega či spolužák. Tím spíš, jde-li o dítě, které se dusilo.

Mýty o první pomoci jsou hlavně o tom, co rozhodně nedělat. Jak se ale vlastně dělá první pomoc? O tom píšeme seriál článků Neboj se pomoci! Po přečtení tohoto mýtu by vás mohl zajímat článek „Zprůchodnění dýchacích cest“ nebo třeba “Resuscitace s použitím AED”. Pořád ale platí, že žádné čtení vás první pomoc pořádně nenaučí. Nedá se to zařídit jinak, než že přijdete na zážitkový kurz :)

Mýtus 7 — Při resuscitaci se už nedýchá

Zdroje:

  1. Česká resuscitační rada [online]. Copyright © [cit. 10.05.2018]. Dostupné z: http://www.resuscitace.cz/wp-content/uploads/2010/09/CRR_samol_FINAL.pdf
  2. ČESKÝ PŘEKLAD DOPORUČENÝCH POSTUPŮ PRO KPR 2015 » Česká resuscitační rada. » Česká resuscitační rada[online]. Copyright © [cit. 10.05.2018]. Dostupné z: http://www.resuscitace.cz/?p=3935
  3. Guidelines 2015 — doporučené postupy pro resuscitaci — PrPom. PrPom — Zážitkové a teambuildingové kurzy první pomoci[online]. Dostupné z: https://www.prpom.cz/guidelines-2015-doporucene-postupy-pro-resuscitaci/
  4. Dnes je Evropský den záchrany života – Zdravotnická záchranná služba hl. m. Prahy. Zdravotnická záchranná služba hl. m. Prahy[online]. Copyright © 2018 Zdravotnická záchranná služba hl. m. Prahy [cit. 10.05.2018]. Dostupné z: https://www.zzshmp.cz/aktuality/dnes-je-evropsky-den-zachrany-zivota/

3 thoughts on “Mýtus 7 — Při resuscitaci se už nedýchá

  • Vážení a milí, ač vyhořelý po mnoha letech práce u ZZS HMP, přesto mi nepřijde zbytečné si vyjasňovat pohledy na resuscitaci, i když už jen opravdu stručně:
    – Rozhodně se neshodneme v názoru, že nastal „úpadek obecné informovanosti a proškolenosti laické populace v poskytování první pomoci“ – nikdy v posledních 20 letech se PP nevěnovala taková pozornost v médiích a nikdy nebyly informace o PP tak dostupné, jako dnes. A taky jsme se nikdy tak často nesetkávali s velmi slušnou laickou PP, jako teď. Ano, „za socíku“ to bylo jiné, rozhodně z hlediska kvantity, ale tahle doba už je opravdu pryč.
    – Doporučené postupy nejsou posvátná kráva, ale hlavně není to jedno A4 schéma. Je dobře si je přečíst celé. Ledascos z toho, o čem se tady tak diskutuje, je tam dávno napsané.
    – Veškerá data, co máme, jednoznačně potvrzují benefit samotných kompresí u kardiálních zástav zástav (resp. nepotvrzují přínos byť správně prováděného dýchání z plic do plic + je jednoznačně vyšší ochota zahájit).
    – Záklon hlavy může být užitečný a rozhodně ho paušálně nezavrhuji, ale opět – nemáme žádná data, která by jeho přínos doopravdy potvrzovala – a navíc je kolem něj i spousta otazníků (zkuste si někdy doopravdy resuscitovat staršího člověka, nejen andulu). Na našem plakátku je jen to, co má PROKAZATELNĚ význam pro účinnou resuscitaci. Ostatně proto ho taky v podstatě „i s chlupama“ (byť v odlišné grafické formě) použila ČRR pro svoji kampaň.
    – Přijde mi takové legrační vyčítat mi v jednom odstavci, že „jdu s davem“ a současně nedodržování guidelines :-))) jen bych lehce připomněl, že právě díky té mé drzosti jsme dneska jediná země na světě, kde je TANR/TAPP naprosto běženě a plošně používaná metodika, dokonce zákonem stanovená, a – KROMĚ JINÉHO díky tomu je dne šance přežít NZO v Česku ŘÁDOVĚ vyšší než v mnoha zemích, kde se všichni striktně drží GL :-)

    To všechno samozřejmě vůbec není v rozporu s tím, že ti, co dýchat OPRAVDU umí a mají k tomu potřebné pomůcky, to mohou dělat. Upřímně nevím, co je na tom za složité vysvětlování a „nekonečné diskuze“ :-O

  • Vážený pane doktore, díky moc za zpětnou vazbu. To, že zavítá na naše stránky člověk s tolika zkušenostmi a s takovou reputací, jako Vy, je už samo o sobě kompliment.
    O 2-3 krát účinnější resuscitaci v případě, kdy se správně dýchá, psala nějaká malá klinická studie, bylo to na vzorku jednotek až desítek pacientů a kritériem hodnocení byl střední arteriální tlak měřený po několika minutách resuscitace. Detaily si nepamatuji a nejhorší je, že už jsem to nedokázal znovu najít :-/ Věřte ale, že si nevymýšlíme :-)

    Myslím si, že jdeme opačnou cestou. Existuje tady jistý trend, který bych nazval „úpadek obecné informovanosti a proškolenosti laické populace v poskytování první pomoci“. S tím, jak dlouho už děláte u záchranky, jste si toho nemohl nevšimnout. A zde se naše cesty rozcházejí:
    1) Vy – na jedné straně – musíte jít na ruku většině laiků, kteří bez předchozího proškolení volají a žádají instantní záchranu čehokoliv a jakkoliv, nejlépe ihned a nejlépe po telefonu. Setkáváte se s tím, co mě vždy děsilo, s průměrnou českou populací. A nezbývá Vám nic jiného než vše zjednodušovat daleko za rámec toho, co si já kdy vůbec budu moci představit. Jdete S trendem, S davem – protože vám ani nic jiného nezbývá.
    2) My – na druhé straně – se setkáváme s laiky, kteří jsou natolik uvědomělí a rozumní, že si dobrovolně zaplatí kurz první pomoci a jdou na něj. Nemáme důvod zjednodušovat – na kurzech je čas na to, abychom vše učili přesně v souladu s doporučeními Evropské rady pro resuscitaci. A z logiky věci proto jdeme PROTI trendu, PROTI davu, a snažíme se proškolovat a informovat uceleně a důkladně.

    Jsem si vědom toho, že nátlak dlouhé práce u záchranky, zejména když je to ZZS HMP, může být velmi vyčerpávající. Ale zařadit úkony jako záklon hlavy (= zprůchodnění dýchacích cest) a vyšetření dechu mezi, jak píšete, „zvěrstva“, mi přeci jen přijde značně přehnané až hysterické. V podstatě tím říkáte, že doporučení, vydaná ERC, jsou zvěrstva. A zde se dostáváme k jádru problému:

    Jsem pevně přesvědčen, že tomu, jak je první pomoc komunikována směrem k veřejnosti, zásadně škodí jakákoliv nekonzistence. Vznikají zmatky, chyby, prodlevy, hádky mezi dvěma laiky nad pacientem, který má být resuscitován, ale není… a tak dále. Za jediný rozumný bod, na kterém se můžeme ustálit, abychom se bezpečně shodovali v tom, co veřejnosti říkáme, jsou právě doporučené postupy pro resuscitaci vydané ERC. Vy o tom – zdá se – přesvědčen nejste. Kde jinde podle Vás leží ten bod, na kterém se máme shodnout všichni napříč celou Evropou, abychom učili to samé a nevyvolávali zmatky?

    Výsledkem této nekonzistentní komunikace jsou pak nekonečné – a zbytečné – debaty mezi laiky a lektory na kurzech, kdy laici nechápou, proč ZZSHMP tvrdí něco jiného (zprůchodnění DC a vyšetření dechu není potřeba) než ERC (nejdřív zprůchodni DC, vyšetři dech a poté buď resuscituj, nebo ne). Snažíme se jim vysvětlovat Vaše i naše stanovisko, aby chápali, jak tento rozkol vzniká. A pak to učíme v souladu s platnými doporučeními ERC (= v nesouladu s tím, co tvrdí plakáty ZZS HMP). A trávíme debatou čas, který bychom jinak mohli strávit např. delším a kvalitnějším nácvikem resuscitace. Přijde mi to škoda.

    S pozdravem a přáním hezkého večera
    Ondřej Koudela

    PS: Závěrem – jen zdůrazním jednu podstatnou věc, které jste si ale pravděpodobně již všiml. NEŘÍKÁME, že dýchat se má VŽDY. Na všech našich kurzech i na promoakcích říkáme, že pokusy o umělé dýchání jsou zcela zapovězeny všem, kdo se to předem důkladně nenaučili. A to je jen jedna z více podmínek. Ale to už píši opravdu jen tak pro jistotu.

  • Vážení přátelé, přestože oceňuji vaši snahu o boření mýtů v první pomoci, nemůžu tak úplně souhlasit s „absolutisticky“ pojatým obsahem toho příspěvku. Tak, jako bezpochyby neplatí, že dýchání z plic do plic do resuscitace nepatří (čti NIKDY), stejně tak neplatí, že do ní patří (čti VŽDY). Pokud se ale bavíme o resuscitaci opravdovými laiky (tj. těmi, co nejsou opakovaně proškolovaní v první pomoci), tak v tuto chvíli nemáme žádná data, která by potvrdila, že resuscitace (dospělých) s dýcháním, prováděná těmito laiky, znamená benefit pro postižené. Vůbec netuším, z čeho vychází Vaše tvrzení, že „Správně prováděná resuscitace se zapojením umělých dechů je 2–3 × účinnější“ – žádná taková data neexistují a rozhodně nic takového paušálně neplatí (i když by to krásné moci takhle prostě zařídit 2-3x větší přežití…). Druhá námitka se týká kritiky plakátku – na rozdíl od mnoha teoretiků jsem měl možnost slyšet řádově tisíce „přímých přenosů“ situací těsně po náhlé zástavě oběhu a tisíce dalších volání na tísňovou linku. Troufám si tedy tvrdit, že pokud někdo bez zjevné příčiny zkolabuje a zůstává v bezvědomí, riziko, že jde o NZO, je tak vysoké, že se prostě vyplatí zahájit resuscitaci (a současně volat 155). Je to jednoduché – zatímco správně prováděné komprese u „nezastaveného“ NEMAJÍ žádné zásadní vedlejší účinky a PŘESTAT se dá vždycky (a pokud nejde o NZO, resuscitovaný vám to sám rychle řekne), desítky vteřin ztracené zkoumáním dýchání, záklony hlavy, otáčením do stabilizované polohy a jinými zvěrstvy už tomu postiženému nikdo nevrátí. Tož tak.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..