Mýtus 12 — Když zavolám 155, stačí říct, co se děje a počkat na sanitku. — PrPom

Mýtus 12 — Když zavolám 155, stačí říct, co se děje a počkat na sanitku.

Jak to celé vzniklo?

Mýtus 12 — Když zavolám 155, stačí říct, co se děje a počkat na sanitku.Zavoláním na dispečink záchranky, pod číslem 155, máte z krku jen jedinou věc, a to zákonem danou povinnost poskytnout první pomoc. Nic víc. Sanitka však nepřijede lusknutím prstu, může ji zdržet doprava, počasí nebo závažnější případ.

Je tedy zřejmé, že na místě nestačí jen stát, ale je nutné něco dělat. S resuscitací u člověka s náhlou zástavou oběhu (tj. postižený, který je v bezvědomí a nedýchá normálně) začne jen asi 30 % přihlížejících (1), což je fatálně málo, nemyslíte? Úspěšnost resuscitace totiž nezáleží jen na kvalitní péči poskytnuté záchrannou službou nebo nemocnicí, důležitým a nezastupitelným článkem v záchranném řetězci zůstává i kvalitní laická (tedy právě naše) resuscitace.

Proč je to špatně?

Mýtus 12 — Když zavolám 155, stačí říct, co se děje a počkat na sanitku.Důvodem je drahocenný čas, po který bude postižený buď ležet na chodníku bez pomoci, nebo mu bude pomoc poskytnuta a markantně se tak zvýší jeho šance na přežití.

Uvědomme si, že u náhlé zástavy oběhu se nevratná poškození mozku mohou dostavit již po čtyřech minutách bez kyslíku. Upřímně, pokud někoho necháme čtvrt hodiny ležet na zemi a záchranářům se jej povede zresuscitovat”, do plného a kvalitního života se pravděpodobně už nevrátí. Ptejme se pak, kde se stala chyba — záchranáři přece dělali všechno správně…

Jak je to správně?

Mýtus 12 — Když zavolám 155, stačí říct, co se děje a počkat na sanitku.

Je to jednoduché — pokud se necítíte být pomocí nijak ohroženi, poskytněte ji. Když nevíte jak, vytočte linku 155. Dobře určete své místo a přesně popište, co vidíte, také se snažte pečlivě odpovědět na všechny otázky.

Pokud zjistíte, že postižený nereaguje na zatřesení ani na oslovení (je tedy v bezvědomí), navíc po záklonu hlavy tlakem na čelo a tahem za bradu nedýchá normálně, dispečer/ka záchranky s vámi zahájí takovou resuscitaci na dálku”. Odborně se jí říká TANR, což je zkratka pro telefonicky asistovanou neodkladnou resuscitaci. Dispečer/ka záchranky s vámi zůstane po celou dobu resuscitace ve spojení, pravděpodobně vás poprosí o přepnutí telefonu na hlasitý odposlech, abyste měli volné ruce k resuscitaci. Po celou dobu vás bude navádět, uklidňovat a při resuscitaci vám bude udávat třeba i ideální tempo pro stlačování hrudníku postiženého. Je to jednoduché, jen se nebát pomoci a vytočit číslo 155…

Mýty o první pomoci jsou hlavně o tom, co rozhodně nedělat. Jak se ale vlastně dělá první pomoc? O tom píšeme seriál článků Neboj se pomoci! Po přečtení tohoto mýtu by vás mohl zajímat zejména článek „Přivolání odborné pomoci“. Pořád ale platí, že žádné čtení vás první pomoc pořádně nenaučí. Nedá se to zařídit jinak, než že přijdete na zážitkový kurz :)

Zdroje informací:

  1. MEDICAL TRIBUNE CZ > Kardiopulmonální resuscitace po roce 2015 [online]. Copyright © 2000 [cit. 14.06.2018]. Dostupné z: https://www.tribune.cz/clanek/38854-kardiopulmonalni-resuscitace-po-roce

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..