Jak to celé vzniklo?
Ze strachu. Lidé se bojí pomoci. A když už by pomoci chtěli, neví jak, nebo je napadá spousta důvodů, proč právě v téhle konkrétní situaci oni pomoci nemohou. Žloutenka, HIV, poraněná páteř…
Od účastníků našich kurzů často slýcháváme při jakékoli zmínce o nutné manipulaci s bezvědomým tuhle otázku — „Ale co když má něco s páteří?“ Pojďte se i vy tohohle strašáku zbavit!
Nebudu ho resuscitovat, co když má poraněnou páteř? — Proč je to špatně?
Představte si situaci, kdy spatříte člověka v montérkách s helmou na hlavě zhrouceného na chodníku. Na fasádě domu je vystavené lešení. Prohlédli jste pozorně své okolí, zda vám nehrozí nějaké nebezpečí. Zavolali jste si o pomoc kolemjdoucí. Postižený nereaguje ani na oslovení, ani na zatřesení, je v bezvědomí.
Pravděpodobně spadl z lešení. Co teď? Bojíte se úrazu páteře natolik, že postiženému ani nezakloníte hlavu? Jen zavoláte záchrannou službu a počkáte třeba i více než dvacet minut na příjezd záchranářů? A co když ten člověk nedýchá normálně a má být nepřetržitě resuscitován? Mozkové buňky začínají odumírat po nějakých 5 minutách…
Jak je to správně?
- Vždy se rozhlédněte po okolí, ujistěte se o svém bezpečí — to je samozřejmě vždy na prvním místě.
- Zavolejte si o pomoc své okolí.
- Nezapomeňte zavolat záchranku na čísle 155. Řiďte se pokyny dispečera/ky.
- Postiženého hlasitě oslovte, zatřeste s jeho rameny.
- Pokud leží na břiše nebo na boku, šetrně jej přetočte na záda.
- Zakloňte mu hlavu tlakem na čelo a tahem za bradu. Vyšetřete dýchání.
- Pokud zjistíte, že postižený nedýchá normálně — začněte stlačovat hrudník.
- Pokud zjistíte, že postižený dýchá normálně — držte hlavu v záklonu až do příjezdu záchranářů a dýchání neustále kontrolujte.
Závěrem…
Mějte na paměti, že pokud páteř zlomena být měla, tak zlomena je. Nic už s tím nenaděláte, ale ani toho už moc víc nenapácháte. Stav je vážný, ale s trochou rozumu a šetrným jednáním se to zvládnout dá.
V horším případě člověk sice skončí na vozíku, ale bude žít. Nerozhodujte už rovnou za něj. Nebuďte lhostejní.
Nemějte strach pomoc druhému poskytnout. Strach z trestního stíhání je zbytečný. Laický 
zachránce totiž neodpovídá za trvalé následky, nebo za smrt postiženého. Zákon je v České republice nastaven opravdu motivujícím způsobem, trestá ale lhostejnost.
Pokud nevíte, jak se v konkrétní situaci přesně zachovat, nebojte se zavolat na záchrannou službu. Zkušené dispečerky a dispečeři k vám nejen pošlou sanitku se záchranáři, ale také vám poskytnou cenné rady.
První pomoc se dá buď naučit, nebo pochopit. První cesta nedovoluje improvizovat, což je ovšem stěžejní. Pokud se tedy o život zachraňujících úkonech chcete naučit i přemýšlet, a ne jen tupě obvazovat či skákat na resuscitační figuríně, přihlaste se na některý z našich kurzů. S modelovými situacemi si totiž dáváme skutečně dost práce — mají scénář a figuranti se chovají přesně podle toho, jak zachránci postupují. Časem tak pochopíte, že je jedno, zda se jedná o nahranou modelovku odehrávající se na imaginární dálnici či reálnou situaci zasazenou do domova důchodců. Stavy a úrazy jsou samozřejmě jiné, vaše úkony také, ale principy pomoci se nemění. Nevěříte? Přesvědčte se o tom sami na některém z našich zážitkových kurzů!
Mýty o první pomoci jsou hlavně o tom, co rozhodně nedělat. Jak se ale vlastně dělá první pomoc? O tom píšeme seriál článků Neboj se pomoci! Po přečtení tohoto mýtu by vás mohl zajímat článek „Poranění páteře“.