Jak to celé vzniklo?
Každý občan má povinnost poskytnout potřebnou pomoc, pokud při tomto jednání neohrozí sám sebe nebo druhého. Vyplývá to z trestního zákoníku, konkrétně z § 150 a § 151 zákona č. 40/2009 Sb. (1)
Co se však onou potřebnou pomocí myslí? Pro nenaplnění skutkové podstaty trestných činů, dle výše citovaného zákona, skutečně stačí pouze zavolat záchrannou službu. Nebezpečí pro sebe určuje každý sám dle vlastního pudu sebezáchovy. V extrémním případě tak zákon dovoluje fyzicky první pomoc neposkytnout, byla-li kontaktována záchranná služba.
Proč nestačí jen vytočit 155?
Tak právně už bychom to ujasněné měli. Pomoc poskytnout musíme, a to za situace, kdy nám nehrozí nějaké nebezpečí. Morálka nám však nejspíše velí udělat o něco víc než jen přivolat na místo záchranku.
Dispečer záchranky i když je to skutečný profesionál, není všemohoucí. Platí totiž, že operátor záchranky je mozkem celé záchrany. Vy jako zachránce jste skrz telefon jako dispečerovy prodloužené ruce, oči a uši. Pokud však nic neumíte, dispečer danou situaci na dálku nezachrání. Po telefonu třeba nepozná, zda je obvaz řádně utažen, jestli jste záklon hlavy udělali dostatečně nebo jestli zraněný opravdu dýchá normálně, jak mu tvrdíte.
Jak je to správně?
Je to jednoduché, stačí zachovat chladnou hlavu a zbytečně nepanikařit. Vaším hlavním úkolem je perfektně popsat místo nehody, na další důležité informace se už dispečer vyptá, je na to školen. Nezbývá tedy nic jiného, než být sdílný a snažit se na všechny otázky dostatečně odpovědět. Mějte oči a uši dokořán. Nikdy nevíte, jaká maličkost může být důležitá.
Pokud jste již dispečerovi přesně popsali místo nehody, počet a stav zraněných, je třeba začít skutečně pomáhat. Zde už je ale vlastní praktická zkušenost nenahraditelná. Jistě, dispečer Vás určitě zkusí k jednotlivým krokům navést. Například Vám poradí, jak zraněnému zaklonit hlavu nebo kam přesně položit ruce na hrudník, potřebujete-li začít resuscitovat. Všechno ale bude mnohem pomalejší a v první pomoci jde často o čas. Pokud jen počkáte na záchranáře, po svém příjezdu určitě pomohou, ale třeba až o čtvrt hodiny později, než by bylo potřeba, a to může být pro zraněného naprosto fatální. Navíc nikdy nevíte, jestli všechny rady dispečera pochopíte dostatečně správně, a tedy jestli Vámi poskytnutá pomoc bude prováděná dobře.
Úplné základy první pomoci je opravdu dobré mít v malíku, se vším dalším už dispečer rád poradí. Pokud máte sebemenší pochybnost v provádění první pomoci, není nic jednoduššího než se přihlásit na některý z kurzů. Vybírejte ale kvalitně, s výběrem Vám může pomoci třeba tento článek – klikněte ZDE.
Zdroje informací:
1) 40/2009 Sb. Trestní zákoník. Zákony pro lidi – Sbírka zákonů ČR v aktuálním konsolidovaném znění [online]. Copyright © [cit. 13.02.2019]. Dostupné z: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2009-40.
