Mýtus 52 - Vyučovat první pomoc musí vždy lékař — PrPom

Mýtus 52 – Vyučovat první pomoc musí vždy lékař

Jak to celé vzniklo?

Celý omyl pochází pravděpodobně z dob, kdy veškeré klíčové činnosti ve zdravotnictví vykonával lékař a zdravotní sestra jen plnila jeho příkazy. Od té doby se praxe české medicíny ale výrazně posunula. Mnoho lidí se této změně nicméně přizpůsobuje jen velmi obtížně. Vyžadují lékaře u všeho a vždy, ani první pomoc není výjimkou. Ostatně mýtus, že v každé sanitce sedí lékař, ten už jsme tu také měli — přečíst si jej můžete ZDE


Mýtus 52 – Vyučovat první pomoc musí vždy lékař

Proč je to špatně?

Výuka první pomoci, přestože se v Česku bere často na lehkou váhu, není ničím jednoduchým. A chce-li někdo první pomoc učit opravdu kvalitně, pak rozhodně nestačí, že je vystudovaný lékař nebo třeba zdravotnický záchranář. V ideálním případě by totiž měl mít všechny tyto zkušenosti a dovednosti:

  • Základní zdravotnické vzdělání a hodnotné aktuální medicínské znalosti.
    Ty ale lektor musí umět dobře aplikovat a hlavně prezentovat laické veřejnosti. Běžný laik totiž vysokoškolský výklad se spoustou latinských slov opravdu nevyužije. Dobrý lektor první pomoci by se měl také orientovat v aktuálních, ne desítky let starých, doporučeních a podle nich by měl laickou veřejnost učit.
  • Zkušenost s reálnými pacienty.
    A to pokud možno velmi pestrou, nejlépe z oblasti záchranné služby, urgentního příjmu nebo ARO. Takový lektor pak přesně ví, jak akutní stav, o kterém zrovna učí, vlastně reálně vypadá.
  • Dobré lektorské kompetence a zkušenosti.
    Sebelepší záchranář, který je doslova nabušený praxí a bude Vás celých 5 hodin bavit neskutečnými příběhy, Vás ale může nechat reálnou první pomocí zcela nedotčené. A přitom je to záchranář profesionál a svou práci dělá už mnoho let a jistě dobře… Problém je v tom, že lektorské kompetence se sbírají dlouhá léta a dobrým lektorem se určitě nestanete jen po víkendovém školení.
  • Zkušenosti se zážitkovými metodami výuky.
    První pomoc se totiž jinak dostatečně dobře naučit nedá. A zážitkový způsob výuky s sebou nese různé komplikace, leckdy i rizika. Se zážitkem při výuce se musí zacházet velmi citlivě. Je totiž zcela v moci lektora, zda se na základě jím zprostředkovaného zážitku bude příště účastník lépe potýkat s vlastním stresem, nebo zda se bude první pomoci bát ještě více než dosud.
  • Dobrou metodiku.
    Lektor potřebuje mít dostatečně propracovaný postup, jak prostřednictvím zážitku a dalších metod bude posouvat účastníka kurzu po schůdcích poznání až k vytouženému cíli.
    Mýtus 52 – Vyučovat první pomoc musí vždy lékař

Kurz první pomoci — jak je to správně?

Asi se ptáte, jaké kurzy první pomoci jsou ty správné. Rozhodně nehodláme tvrdit, že jsou to jen a jen ty naše.

Pokud si chcete vybrat kurz první pomoci, který bude kvalitní, se kterým budete spokojeni a kde se opravdu něco naučíte, k úspěchu Vám pomůže splnit jen několik jednoduchých pravidel:

  1. Neberte jiný kurz než zážitkový. Dobrý kurz první pomoci by měl vždy obsahovat praktický nácvik, a ne jen tak ledajaký. Nejlepší metodou jsou realisticky vypadající modelové situace. Tím, že jen několikrát zmáčknete hrudník na figuríně, se toho moc nenaučíte. Rozhodně nebudete připraveni zachránit někomu život třeba při vážné autonehodě…
  2. Ověřte si reference a zkušenosti poskytovatele. Přitom ale nezapomínejte, že jen vzdělání rozhodně nestačí. Je třeba nalézt rozumné zkušenosti i v oblasti lektorování, nejlépe v zážitkové pedagogice.
  3. Kurz by měl mít dostatečnou délku. Pokud trvá jen 2 hodiny a přitom slibuje, že Vás naučí první pomoc, není něco v pořádku. Výuka zážitkem prostě něco stojí – a nejde jen o peníze, ale také o čas. Vzdejte se naivní představy, že Vás dvouhodinová přednáška naučí pracovat s vlastním stresem, zorientovat se v šokující, překvapivé a nepříjemné situaci, kdy ostatní panikaří, a ještě přitom někoho zachránit.

Zkrátka a dobře, pokud se chcete naučit první pomoc a nechcete vyhazovat peníze oknem, je třeba chvíli vybírat, než uděláte rozhodnutí, kterého později nebudete litovat.

Jak se na školení první pomoci tváří legislativa ve vztahu zaměstnavatel vs. zaměstnanec?

Legislativa hovoří v této problematice velmi obecně. V praxi se proto lze setkat s vícero výklady byť stejného právního ustanovení. Pojďme se na to podívat…

O povinnosti zaměstnavatele provést školení první pomoci svých zaměstnanců hovoří zákoník práce, problematika poskytování první pomoci je řešena hned v několika ustanoveních (zejm. § 102 odst. 6, § 103 odst. 1 písm. j) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů). Z citovaných ustanovení lze vyčíst, že zaměstnavatel při první pomoci spolupracuje s poskytovatelem pracovnělékařských služeb (dále jen “poskytovatel PLS”) a je povinen zajistit a určit podle druhu činnosti a velikosti pracoviště potřebný počet zaměstnanců, kteří organizují poskytnutí první pomoci.

Kdo tedy ale konkrétně může zaměstnance v první pomoci proškolit a jaká je praxe?

Zde je třeba zabrousit do vyhlášky č. 79/2013 Sb., o provedení některých ustanovení zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, (vyhláška o pracovnělékařských službách a některých druzích posudkové péče), ve znění vyhlášky č. 436/2017 Sb., která specifikuje obsah pracovnělékařských služeb. V ust. § 2 pís. b) bod 12 citované vyhlášky je uvedeno, že obsahem pracovnělékařských služeb při poradenství jsou poradenské činnosti spočívající v provádění školení zaměstnanců určených zaměstnavatelem v první pomoci a zpracování návrhu vybavení pracoviště prostředky pro poskytování první pomoci pro zaměstnavatele. To lze vyložit dvěma způsoby: 

  1. poskytovatel pracovnělékařské služby přímo provádí školení první pomoci,
  2. poskytovatel v rámci poradenské činnosti poradí zaměstnavateli, jak provést školení první pomoci.

Dalo by se tedy říct, že v praxi záleží na domluvě mezi zaměstnavatelem a poskytovatel PLS, jakým způsobem bude školení první pomoci zajištěno, ale vidle nám do tohoto výkladu hází § 53 odst. 1 a 2 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen “zákon č. 372/2011 Sb.”), který říká, že pracovnělékařské služby jsou zdravotní služby preventivní, jejichž součástí je (mimo jiné) školení v poskytování první pomoci, přičemž poskytovatelem je poskytovatel v oboru všeobecné praktické lékařství, nebo poskytovatel v oboru pracovní lékařství. Výše citované ustanovení je pak vykládáno  tak, že školení v první pomoci nesmí provádět nikdo jiný než lékař se specializací všeobecné praktické lékařství nebo lékař se specializací pracovní lékařství a lékař nesmí být zastupován.

Nicméně v praxi je běžné to, že poskytovatel PLS má pro určitý okruh své poradenské činnosti v terénu pracovníky, kteří zajišťují školení první pomoci a další úkoly poskytovatele PLS (tito pracovníci nejsou nutně lékaři a většinou ani nejsou), popř. je školení zajištěno prostřednictvím jiného poskytovatele, který se věnuje přímo provádění školení první pomoci, nebo prostřednictvím  odborně způsobilé osoby v BOZP a PO. A nesmíme opomenout ani na tu nejhorší možnou variantu, a to je provedení školení první pomoci e-learningem, kde se zaměstnanec nesetká vůbec s nikým a e-learningový materiál vytváří bůhví kdo.

Jaká má být kvalifikace lektorů první pomoci?

Vypadá to, že pokud školení provádí poskytovatel pracovnělékařských služeb, má to být lékař (viz citovaný § 53 odst. 1 a 2 zákona č. 372/2011 Sb.), praxe ale ukazuje, že lékaři na provádění školení první pomoci nemají kapacitu, a tak přenechávají tuto činnost jiným organizacím či pracovníkům. Obecně je toto řešení tolerováno. V tomto případě je jisté, že by si zákon a příslušné vyhlášky zasloužily novelizaci, která by toto reflektovala a učinila přítrž různorodým přístupům a výkladům práva. 

Dále tuto problematiku žádný právní předpis neupravuje a kvalifikaci lektorů nijak nestanoví. Z našich zkušeností vyplývá, že lektor první pomoci by měl splňovat dvě nutná a nezbytná kritéria:

  • umět první pomoc
  • být kvalitním lektorem zážitkové pedagogiky

Jak poskytovatele a školení první pomoci vybírat? Přečtěte si zde :) Můžete si také přečíst, jaké chyby se při nákupu školení první pomoci nejčastěji dějí.

Rádi vás uvidíme na některém z našich zážitkových kurzů první pomoci. Nudit určitě nebudete ;-)

Mýtus 52 – Vyučovat první pomoc musí vždy lékař

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..