Třetí příběh: Zrádné vlny — PrPom

Třetí příběh: Zrádné vlny

Poskytování první pomoci tonoucímu muži„V září 2013 jsem cestovala se svým přítelem po Portugalska. Při jednom z přesunů na nové místo jsme si chtěli ještě naposledy užít oceán, téměř prázdné pláže a přímořský vzduch. Sjeli jsme tedy na odlehlejší místo, kde se včetně nás pohybovalo asi deset lidí. Co si tak vzpomínám, neuběhlo od našeho příchodu snad ani deset minut, kdy se začalo něco dít.

Lidi se začali scházet na jednom místě, volali na sebe, ale v první chvíli jsme tomu nevěnovali moc pozornost. To se změnilo, když jsme pochopili, co se děje. Ve vysokých vlnách zhruba 50m od břehu jsme viděli tělo muže, plovoucí obličejem ponořeným do vody. Okamžitě jsme s přítelem běželi k hloučku nyní už pouze čtyř Portugalců a instruovali je k zavolání záchranné služby.

Velkým problémem byly opravdu velké vlny, které bránily včasnému vylovení muže z vody. Do vln se vrhnul mladý surfař a nebýt jeho surfu, vlny by nejspíš po čase vyčerpaly i jeho a byl by sám ohrožen. Nevím přesně, kolik času uběhlo, než jsme muže vytáhli na břeh, ale odhaduji, že to bylo přes 10 minut a navíc se muselo počítat i s časem, který uběhl, než si nehybného těla někdo všiml. Ihned poté, co tonoucího se dostali na břeh, jsem zahájila srdeční masáž.

Muž byl plný vody a při každém stlačení z úst odcházelo velké množství vody a pěny a i přes téměř kompletní medicínské vzdělání jsem netušila, jestli se při přítomnosti velkého objemu vody v dýchacích cestách má do postiženého dýchat. Držela jsem se tedy snahy o důkladnou masáž až do vyčerpání (které přišlo poměrně záhy).

V masáži mě střídal přítel, který je laik, tak jsem ho instruovala, kde a jak má stlačovat hrudník. Abychom dodrželi alespoň přibližnou frekvenci 100/min, navzájem jsme si stlačení počítali. Takto jsme se střídali bohužel bez viditelného efektu a bez obnovy oběhu a dechu až do příjezdu záchranářů, kteří resuscitaci převzali. Samozřejmě takový zážitek byl pro nás oba otřes a zbytek naší cesty se už nesl v lehce depresivním duchu. O utopeného pána a jeho osud jsme se dál zajímali. Zjistili jsme, že se jednalo o starostu okolní obce a středoškolského profesora, kterému na pláži zrovna začínala dovolená.

Eva poskytující první pomoc tonoucímuBohužel ani přes snahu profesionálů se pána nepodařilo zachránit a zemřel. Mé ponaučení z tohoto zážitku je, že i přesto, že nejsem v poskytování první péče brána jako laik a absolvovala jsem několik stáží a přednášek v průběhu studia přímo se věnující poskytování první pomoci, přece jen byl tento první kontakt tvrdým a nepříjemným střetem s realitou. Stokrát si člověk může být jistý teorií, ale v akutní situaci, kterou nezažil, bude zaskočený a může se „zaseknout“.

Proto je nácvik různých modelových situací z mého pohledu opravdu luxusem nejen pro zdravotníky, ale hlavně pro veřejnost, která se chce naučit, zlepšit nebo zafixovat tyto úkony. Nikdy nevíte, kdy se to bude hodit i vám. “

(Zdroj: MUDr. Eva Přikrylová)

Co měla Eva udělat?

Myslím, že Eva postupovala naprosto správně. Resuscitaci správně neukončovala ani nepřerušovala až do příjezdu záchranky. Bohužel, ani při perfektním poskytnutí první pomoci, nemusí situace dobře dopadnout. Prodleva mezi tím, než někdo zaregistroval, že se muž topí a začátkem resuscitace byla zřejmě příliš velká. Muž měl dbát více na svou bezpečnost a do vody nechodit.

Pokud jste také poskytovali první pomoc a chcete se o svůj příběh podělit, napište nám tudy. Na vaše příběhy se těší Ivet a Jitka.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..