„Před pár lety jsem dělala jezdeckou instruktorku na dětském táboře. Bylo to příjemné léto, jen trochu deštivé. Okolní louky byly hodně podmáčené, ale na koních jsme jezdili. Čtvrtý den jsme měli naplánovaný celodenní výlet pro větší skupinku malých dětí. To znamenalo, že jsme museli mít ke každému jezdci i jednoho vodiče pro koně a pěšky s námi vyrazila druhá vedoucí, abychom tu karavanu korektně uhlídaly.
Při zpáteční cestě, přibližně kilometr od naší táborové základny, jsme vešli po úzké cestičce na kraj velké louky. Z ničeho nic mě přecválala ponička z posledního místa v řadě a kopala se zuřivě do břicha. Její sedmiletý jezdec se stále statečně držel v sedle. Svého vodiče nechala při zběsilém úprku za sebou. Neměla jsem ani ponětí, co se děje. Vteřinu na to už chlapeček spadl – nebyla to velká výška a ani pád nevypadal příliš dramaticky. Kluk se posadil. Vypadal úplně v pořádku. Seskočila jsem ze svého koně, že mu pomůžu na nohy a zkontroluji ho. V tom začal chlapec ječet, jako by ho na nože brali – musím přiznat, že děsivější zvuk jsem nikdy neslyšela. Doběhla jsem k němu a zjistila, že spadl přímo na jeden z východů vosího hnízda. Podmáčená zem se pod kopyty koní propadala a my vešli přímo do vosího obývacího pokoje. Vosy byly všude. Opravdu všude.
Popadla jsem ho do náruče a křičela povely na druhou vedoucí, ať karavanu otočí a rychle zmizíme. Vůbec jsem nevnímala, jak mě vosy dokola bodají. Držela jsem plačící dítě a utíkala jako o život. Byla to věčnost, než jsme se dostali zpátky na pevnou cestu. Kamarádka zpanikařila a nebyla mi přílišnou oporou. Chlapeček pořád vřeštěl. Ani otáčení koní neprobíhalo tak rychle jak bych si představovala a o to, aby zavolala do tábora, ať k nám někoho ihned vyšlou s antihistaminiky, jsem musela naléhavě žádat asi třikrát. Naštěstí jsem z pozice pomocného zdravotníka věděla, že s sebou nemáme žádného alergika a doufala jsem, že nebudu muset řešit anafylaktický šok.
Když jsem kluka odložila na cestu a vysvlékla ho takřka do slipů, už byl celkem klidný. Byl to pro něj velmi intenzivní zážitek a navíc mu jedna vosa uvízla pod trikem a štípla ho hned několikrát. Zkontrolovala jsem všechny ostatní děti, odchytla svého koně a poničku a pomalu jsme se vydali směrem k táboru. Naštěstí na pomoc zavolaný oddílový vedoucí vysloveně přisprintoval. Dali jsme pobodanému chlapečkovi rozkousat lék, vysadili ho spolu s vedoucím na koně a poslali je svižně do tábora ke zdravotnici. Bezpečí dětí i koní bylo zajištěno.
V tu chvíli jsem zjistila, že skoro nemůžu chodit. Sedla jsem si na cestu a koukala se jako přes mlhu, jak koně s dětmi a vedoucí odchází. Nohy mi otékaly a opustila mě veškerá síla. Díkybohu si toho všiml zástupce hlavního vedoucího, který dorazil malou chvíli po našem zachránci, aby přiložil pomocnou ruku. Hodil si mě na rameno a odnesl do přilehlého horského potoka. I v kanadách mě položil do vody a já se začala probírat.
Když jsem došla do tábora, zdravotnice zjistila, že mám na nohou stopy přibližně po osmnácti bodnutích. Otoky byly tak rozsáhlé, že jsem skoro nemohla chodit. Dala mi velkou dávku antihistaminik a zajistila mi octové obklady. Nejsem alergická a vím, že život ohrožujících je pro dospělého přibližně 100 žihadel, tak jsem odmítla volání na ZZS.
Vše dobře dopadlo. Klučina se vzpamatoval a o chuť jezdit na koni nepřišel. Mě zůstalo pár jizviček od žihadel, které se s uběhlými roky ztratily stejně jako panická hrůza z vos. Ponaučila jsem se, a vždy když vyrážím kamkoli do přírody s dětmi, přibaluji do lékárničky i velké množství antihistaminik.“
(Zdroj: Zuzana V.)
Co měla Zuzana udělat?
V takovéhle situaci je velmi těžké řešit jakkýkoli zdravotnický problém. Vzhledem ke vzdálenosti a nedostatečně vybavené lékárně zvolila nejjednodušší způsob a zavolala o pomoc. V případě, že by zachránce nedorazil tak rychle, mohla by hocha odnést k potoku a opatrně jej chladit.
Co by se dalo dělat v případě, že by chlapec byl alergický a dostal se do anafylaktického šoku?
- přesné informace o alergiích dětí, se kterými vyrážíme na výlet
- lékárna vybavená Epipenovým perem a antihistaminiky
- předem určená trasa a její lokalizace pro přesnější poskytnutí infomací záchranné službě
- neprodleně volat ZZS
Pokud jste také poskytovali první pomoc a chcete se o svůj příběh podělit, napište nám tudy. Na vaše příběhy se těší Ivet a Jitka.