Osmý příběh: Jak jsem se napíchla na plot — PrPom

Osmý příběh: Jak jsem se napíchla na plot

Roytržená ruka a první pomoc Tento dojemný příběh se stal již v dávných časech, když mi bylo asi pět let. Přišla jsem domů ze školky a celá nadšená jsem si šla hrát ven. Rodiče byli na zahradě za domem a já byla vpředu. Za plotem jsem uviděla svého kamaráda Daniela. Samozřejmě,  jsem chtěla jít za ním a hrát si. Háček byl v tom, že jako pětiletá jsem neměla vlastní klíče. Jít prosit k rodičům je mainstream a já jsem už tehdy byla přeci ten nejlepší horolezec naší generace! Rozhodla jsem se plot přelézt.

Směrem ze zahrady to šlo dobře. S Danielem byl kopec legrace, ale brzy jsem si řekla, že je čas se vrátit domů. Dalším drobným háčkem v mém skvělém plánu byly ozdobné ostny na vrcholu plotu, které (jak jsem na vlastní kůži posléze zjistila) by se daly použít třeba i jako oštěp. Rozloučila jsem se s kamarádem a jala se přelézat plot zpět do zahrady. Trochu mi to nevyšlo, podklouzla mi noha a já se pravou rukou napíchla o jeden z oněch ostnů. Byla jsem asi ve velkém šoku, protože mě to vůbec nebolelo. Na čisté bílé tričko kapala krev z opravdu hodně rozšklebené rány. Daniel vše pozoroval z ulice – viděl i maso zející z mé dlaně, ale ten hajzl nic neudělal a utekl! Já, omráčená strašlivou zradou a touhou po pomstě, jsem si řekla, že teď to tedy nevzdám! Začala jsem levou rukou zvonit na zvonek u branky. Rodiče si naštěstí všimli mého zoufalého pokusu upoutat jejich pozornost a přišli za mnou do přední části zahrady.

Potom se vše událo velmi rychle. Máma mi ruku zabalila do obvazu, naložili mě do auta a jeli jsme do nemocnice. Několik hodin jsme seděli v čekárně a když už jsme šťastní chtěli jít dovnitř, všimli jsme si pána, který seděl kousek od nás. Ruku měl v obvaze prosáklém od krve. Uřízl si několik prstů na cirkulárce, tak jsme mu řekli, ať nás předběhne, že ještě počkáme. 

Tržná rána na ruce a první pomoc u slabšího Když jsme se konečně dostali na řadu, doktor mým rodičům řekl, že kdyby to bylo jen o trochu hlubší, mohlo dojít k narušení nervu a ztrátě hybnosti prstů. Umrtvili mi ruku a dali se do práce. Když mi píchali první dávku anestetik, zařvala jsem plných plic – nebolelo to, spíš jsem křičela, aby se neřeklo. Všechno dobře dopadlo. Na tento traumatický zážitek mi zůstala i viditelná vzpomínka – jizva na pravé ruce. No a od té doby mi také říkají Taťána – Zjizvená ruka.“

(Zdroj: Taťána)

Co měli rodiče dělat?

Postup maminky byl zcela správný, krvácení z dlaně ani pětileté dítě neohrožuje na životě. K větším ztrátám krve by mohlo dojít při přímém poškození palce, který má vlastní silnější tepnu, ale ta (dle fotky jizvy) jistě porušená nebyla. Záchrannou službu v tomto případě nevoláme, máme-li zajištěný způsob transportu a ránu ošetřenou tlakovým obvazem.

Pokud by byla rána v úrovni větších cév ruky, což bychom poznali dle masivnějšího krvácení, tlakový obvaz by zřejmě „spotřeboval“ více vrstev materiálu a až v případě neustálého protékání bychom volali ZZS a přibrali na pomoc zaškrcovadlo. O jeho použití se více dočtete v Mýtech o první pomoci č. 21 a 36.

 

Pokud jste také poskytovali první pomoc a chcete se o svůj příběh podělit, napište nám tudy. Na vaše příběhy se těší Ivet a Jitka.

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..