„Nedávno jsem se procházel po pražské náplavce. Byl to teplotně ještě celkem příjemný večer, takže se všude pohybovalo spoustu lidí. Míjel jsem stánek s občerstvením, okolo kterého byly rozeseté stolky, židličky a jedna lavička lehčí konstrukce. Mojí pozornost upoutal krásný veliký černý pes – myslím, že to byl knírač. Odhadl bych ho minimálně na 45 kilo. Byl k té lavičce přivázaný a nikdo u něj neseděl. Nevypadal nijak vystresovaně – naopak byl to kliďas od pohledu a jen podtrhoval svojí majestátností pohodu onoho večera.
Idylku narušila až přicházející parta mladíků. Smáli se a halasili – všeho s mírou, jen na toho psa to bylo asi příliš. Ve chvíli, kdy jednoho z hochů napadlo „prásknout“ nafouknutý igelitový pytlík, pes poplašeně vyskočil na nohy, škubl jednou hlavou a nešťastnou lavičku vymrštil do vzduchu, jak kdyby to byla hadrová panenka.
S hrůzou jsem sledoval, co bude následovat – vše se odehrálo strašně rychle. Pes se rozeběhl na neštěstí směrem ke stánku a frontě, která se před ním tvořila. Lidé sotva stačili otočit hlavy směrem za rachotivým zvukem, který se ozval, a začali uskakovat psovi z cesty. Starší žena stojící na konci té fronty už to ale nestihla. Pes jí podtrhl nohy a převálcoval ji nejdřív on sám a posléze i letící lavička.
Paní upadla na záda, narazila si kostrč a se strašlivou ránou se se zemí setkala i její hlava. Výsledkem byla velká zející rána v týle, která hodně krvácela a ze spodku probleskovala bělavá kost. Pravé zápěstí měla v nepřirozeném úhlu – zjevně bylo zlomené. Byla dezorientovaná, celá bílá a úplně v šoku z toho, co se událo.
Doběhl jsem k ní spolu s poměrně velkou skupinou lidí. Někdo zavolal sanitku, která přijela vskutku záhy. My jsme mezitím drželi raněnou paní na zemi a ránu na hlavě jsme jí přikryli gázou z lékárničky, kterou donesl stánkař. Mezitím dva odvážlivci odchytili psa, odvázali ho od lavičky a šli hledat majitele.
Bylo štěstí, že záchranáři přijeli opravdu rychle. Vůbec nevím, jak bych si poradil s takovou ránou v oblasti hlavy. Spoustě lidem okolo to množství krve, které jsme měli přímo před očima, nedělalo vůbec dobře. Musím přiznat, že ani já jsem na tom nebyl jinak.“
(Zdroj: Matěj P.)
Co měl Matěj udělat?
- velké množství lidí může být pro řešení obtížné situace (z hlediska přehlednosti) nevýhodné, ale můžeme z něj udělat i pozitivum – úkolovaním okolo stojících za účelem asistence při obvazování, hledání lékárny, odchytu psa či telefonování na ZZS
- paní by měla zůstat rozhodně na zemi – neměli bychom se ji snažit zvedat
- nasadit si rukavice (chránit sám sebe je hlavní zákon první pomoci)
- ránu na hlavě kryjeme, ale netiskneme
- voláme ZZS
- pro osobu v šoku, s velkou ztrátou krve a sedící na zemi je dobré zajistit tepelný komfort
- poraněnou rukou se snažíme co nejméně hýbat, v případě, že bychom sehnali led, můžeme ji chladit
- uklidňujeme raněného
Pokud jste také poskytovali první pomoc a chcete se o svůj příběh podělit, napište nám tudy. Na vaše příběhy se těší Ivet a Jitka.