Neboj se pomoci! je novým PrPom projektem. Po Mýtech a Příbězích, je už potřeba začít s něčím, kde budeme konečně říkat, jak dělat první pomoc správně. Pojďme si říci, jak se provádí záchrana tonoucího. Tam se někdo topí! Co teď?! Představte si situaci — na pohodu si plavete svým stylem „paní radová“ a uslyšíte zakřičení: „Hej,[…]
Je to už několik let dozadu, ještě předtím, než jsem vystudovala záchranáře a zjistila, jak má ta první pomoc ve skutečnosti vlastně vypadat. Byla jsem ve třetím ročníku na sportovním gymnáziu. Měla jsem čerstvých 18, a v té době jsem byla velká fanynka Baywatch a zajímalo mě cokoliv spojené se zachraňováním. To vše mě předurčovalo k tomu, abych[…]
„V září 2013 jsem cestovala se svým přítelem po Portugalska. Při jednom z přesunů na nové místo jsme si chtěli ještě naposledy užít oceán, téměř prázdné pláže a přímořský vzduch. Sjeli jsme tedy na odlehlejší místo, kde se včetně nás pohybovalo asi deset lidí. Co si tak vzpomínám, neuběhlo od našeho příchodu snad ani deset minut,[…]
Jak to celé vzniklo? Jedná se o omyl, který pramení ze starších postupů první pomoci, které obecně na nějaký ten „vylévací manévr“ po tonutí pamatovaly. To není primárně špatně, chybná je hlavně myšlenka plic plných vody po úplně každém tonutí. Často se totiž stává, že se voda do plic během tonutí vůbec nedostane, a pokud[…]