Základy první pomoci pro Státní zemědělský intervenční fond

Začátkem června absolvovala první část zaměstnanců SZIF akreditovaný zážitkový kurz základy první pomoci. Rozhodli se, že o nás napíší do interních novin a navnadí tak další své zaměstnance, které naše kurzy ještě jistě čekají. Jak to vypadalo přímo na místě kurzu popisuje jedna z účastnic. S jejich svolením si dovolujeme článek zveřejnit a ukázat, jak to na našich kurzech může vypadat.

Na zážitkový kurz první pomoci jsem se opravdu těšila. Jednak proto, že od doby, kdy nás učili ve škole dýchat do umělé Anduly, už uběhlo hodně času, zadruhé proto, že nikdy nevíte. Nejsou asi horší situace než ty, kdy jde druhému o život, a vy nevíte, co si počít. Nepřeji nikomu nic zlého, ale reálně se to může přihodit každému z nás. Kdykoliv a kdekoliv. Nakonec za vše mluví dobře známé rčení: „Když nejde o život, jde vlastně o… “ (každý si doplní sám :o)). Vlastně nechápu, proč zrovna tenhle kurz není v české (a moravské) kotlině povinný stejně jako BOZP a PO.

Kurz první pomoci pro nás ze SZIFu přichystala firma PrPom jako zážitkový. Nutno zmínit, že iniciátorem akce byl náš CSR tým, který se stará o společenskou odpovědnost Fondu.

V den „D“ se scházíme na místě určení z různých koutů republiky, nejdále to mají kolegové z Opavy a Olomouce. Do parády si nás bere čtveřice mladých instruktorů. „Nebude Vám vadit tykání?“ začínají. A tak ostych bere roha. Jen menší část kurzu trávíme všichni pospolu, většinou pracujeme ve dvou skupinách. Přeci jenom 30 účastníků je dost. Každá skupina nacvičuje postupně to nezákladnější: postup při autonehodě, pomoc člověku v bezvědomí, při
dušení cizím tělesem, masáž srdce (dnes už místo Anduly na Kenovi) a zástavu krvácení. Lektor vždy předvede doporučený postup, který si následně vyzkoušíme každý sám. Když to všechno zvládneme, je už kolem druhé hodiny, ale nikdo neremcá. Oběd počká.

Po polední pauze přichází zlatý hřeb kurzu. Ve třech modelových situacích si postupně vyzkoušíme trojroli: figuranta, zachránce a hodnotícího, tedy nezávislého pozorovatele. Každý vyfasuje svůj scénář a už se jede. Dokonce i kvůli volání na záchranku dostáváme reálné číslo „à la“ 155. Domluva a popis situace operátorovi je totiž dost zásadní. Rekvizity i maskování byly hodně reálné. Umělá krev stříkala, hysterici vyšilovali, došlo i k ukousnutí článku prstu při scénce z rodinné oslavy. Leckterá namaskování byste od skutečného zranění asi nerozpoznali. A někteří hráli tak přesvědčivě, že by za to byla minimálně nominace na Thálii. „Jednou prý při simulaci autonehody očitý svědek volal skutečnou záchranku,“ vypráví instruktorka z PrPomu. Není divu, hraje se v reálném prostředí na
silnici a dost věrohodně. Naštěstí už teď dávají na chodník informační kužely, že se jedná o nácvik první pomoci. Umělá krev jde skutečně dobře vyprat, jak pravily instrukce před kurzem. Jen na kůži se drží zuby nehty. Krev na obličeji jsem si pod tekoucí vodou důkladně rozmazala naprosto všude, takže hrozilo, že si na cestu domů budu muset pořídit škrabošku. Ale i na to měli organizátoři dobrou radu. „Stačí vydrbat obličej tekutým čisticím prostředkem, CIF vozíme vždycky s sebou,“ říká pohotově jedna z „maskérek“ a podává mi nádobku. Tedy řeknu vám – lepší peeling neuděláte :o).

Autolékárnička! Kapitola sama pro sebe. Její vybavení a funkčnost jsme si otestovali ve skupinkách formou hry. Osobně se přiznám, že také jednu jako řidič vlastním, ale nikdy mě nenapadlo zkontrolovat, jestli v ní nechybí jednorázové nitrilové (něco jako latexové) rukavice nebo zda nůžky stříhají. Počítám, že jste na tom podobně, a že máte mnohem větší hrůzu, že vám policajt napaří pokutu za to, že má ta vaše prošlé datum, než to, že je její
obsah s otazníkem. Zkuste schválně zjistit, jak je na tom vaše autolékárnička. Možná se budete divit. Třeba tam rukavice mít budete, ale náhodné velikosti, takže až se bude nějaký „Bivoj“ soukat do rukavic velikosti „S“, nezávidím mu. O naprosté nezbytnosti trojcípého šátku jako nepostradatelné ingredience pro záchranu lidského života lze také diskutovat. No, komentář si nechám raději pro sebe.

Jisté je, že díky kurzu teď budou jednorázové rukavice u sebe nosit určitě všichni účastníci aneb vždy připraven! Jedny jsme dostali na konci jako dárek, a dokonce jsme si mohli vybrat podle velikosti :o). Při záchraně života platí totiž pravidlo: Jediný, koho musíte zachránit vždy, jste vy sami! Netřeba vyfasovat hepatitidu nebo něco horšího.

Přestože kurz trval od rána do skorovečera, nikdo při něm nezíval a rozhodně jsme všichni udrželi pozornost. Celou dobu se totiž dovídáte podstatné věci a občas se nestačíte divit. Zažité mýty a některé pravdy už dávno neplatí. A věřte, že se i nasmějete.

Mgr. Vladimíra Nováková, tisková mluvčí SZIF

Fotogalerii z kurzu naleznete na tomto odkazu.

SZIF

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.