_edited.png)
Jak to celé vzniklo?
Lidé mají pocit, že člověku při celotělových křečích hrozí velké nebezpečí, a proto se snaží křečím jakkoli zabránit. Ať už jde o zalehnutí křečujícího vlastním tělem, držení končetin či celého těla nebo vkládání různých předmětů (kapesníku, obvazu) do úst, aby zůstala otevřená.
Proč je to špatně?
Obě konání, tedy jakékoli držení křečujícího či zajištění jeho otevřených úst, ale nemají žádný význam. Nijak mu nepomohou a mohou být pro postiženého, a dokonce i pro zachránce nebezpečná.
Křečující člověk je totiž v bezvědomí a nedýchá normálně, nebo je jeho dechová činnost velmi omezena. Tedy i kdybychom mu zvládli zajistit stále otevřená ústa, postižený tím nic nezíská, o nic víc se nenadechne. Navíc je možné, že nám ublíží. Žvýkací svaly jsou velmi silné, ukousnutí prstu zachránce není velkým problémem.
Zalehnutí člověka také není nejšťastnějším postupem. Samotné křeče totiž postiženému nijak vážně neublíží, zato bránění v křečích jej poškodit může.
Mnohem větší nebezpečí čeká na křečujícího v bezprostředním okolí jeho těla – hrana stolu, židle či zárubeň dveří v kanceláři, kámen na zahradě nebo obrubník na ulici mohou být zdrojem dalších poranění.
Jak je to správně?
Dokážete si ale vůbec představit, jak přesně člověk s celotělovými křečemi vypadá? Že ne? Pojďte se podívat na tohle video, díky kterému si představu určitě uděláte!
Pokud vidíte, že někdo padá k zemi, ať už je příčina jakákoli, snažte se jej hlavně bezpečně doprovodit k zemi, největší opatrnost věnujte hlavě. Zabráníte tak dalším zraněním, která by pádem vznikla. Pokud propuknou křeče, z okolí postiženého odstraňte všechny nebezpečné předměty.
I zde je možné chránit hlavu — vsuňte nějakou měkkou textilii (třeba mikinu) pod hlavu a kopírujte s ní pohyby křečující hlavy. Textilie zde slouží pro případ, že by hlava při křečích směřovala týlem k zemi. Hlavu v žádném případě pevně nedržte. Ve chvíli, kdy křeče ustoupí, mikinu zpod hlavy okamžitě vyndejte! Bezvědomému se totiž nic pod hlavu nedává.
Pokud postiženého vůbec neznáte nebo křeče u vámi známého léčeného epileptika do 5 minut neustoupí, vytočte číslo 155.
Ve chvíli, kdy křeče zcela odezní a postižený je už plně při vědomí, je důležité postarat se o jeho pohodlí a komfort. Řešíme přidružené problémy — pokálení, pomočení, pokousání rtů a jazyka apod. Takový člověk může být po odeznění záchvatu zmatený, mít poruchy řeči, výpadky paměti a také může být velmi unavený. Je tak naprosto v pořádku, dopřát mu spánek.
Epileptik, který prožije záchvat a probudí se k vědomí, často nechce, abyste mu volali záchranku. Nejspíš vám oznámí, že si vše vyřeší při příští kontrole u svého lékaře — neurologa. Respektujte toto přání. Nezapomeňte ale znovu zavolat na 155 a oznámit, že sanitka už nebude potřeba.
Pokud křeče ustoupí, ale člověk se neprobere k plnému vědomí, volejte 155. Nejdůležitější je u člověka v bezvědomí zprůchodnit dýchací cesty záklonem hlavy tlakem na čelo a tahem za bradu, zkontrolovat dýchání.
A víte, že ne za každými celotělovými křečemi stojí právě epilepsie? Pojďte si o tom přečíst!
Mýty o první pomoci jsou hlavně o tom, co rozhodně nedělat. Jak se ale vlastně dělá první pomoc? O tom píšeme seriál článků Neboj se pomoci! Po přečtení tohoto mýtu by vás mohl zajímat článek „Křeče“. Pořád ale platí, že žádné čtení vás první pomoc pořádně nenaučí. Nedá se to zařídit jinak, než že přijdete na zážitkový kurz :)
