Jak to celé vzniklo?
Tento přežitek, prakticky vzato, nikomu neublíží. Bude jen zdržovat a ničemu (a nikomu) nepomůže. Podobně jako čichání čpavku — má velmi obdobný, tedy žádný efekt…
Proč to nefunguje?
Nenapadá nás důvod, proč by měla sklenka (neřkuli kýbl) studené vody pomoci něčemu tak komplikovanému, jako je ztráta vědomí. Mdloba, tedy velmi krátké bezvědomí, je stav, kdy se na malou chvíli nedokysličí mozek. Jak tento oběhový problém má ale vyřešit mokrá a studená tvář?
Jak je to správně?
Na úvod je nutné vysvětlit rozdíl mezi mdlobou a náhlým spatřeným kolapsem.
- Mdloba je krátká porucha vědomí způsobená chvilkovým nedokysličením mozku.
- Náhlý kolaps je výraz pro náhlou zástavu oběhu, tedy stav několikanásobně vážnější.
Otázkou je, jak je od sebe rozeznat, v obou případech se člověk složí k zemi a teď… babo raď!
Mdlobu odlišíme snadno, ta totiž na člověka „chvilku leze“, možná to většina z nás zná z vlastní zkušenosti nebo to někdy viděl. Člověk začíná vrávorat, má „černo před očima” a nakonec se, po někom či po něčem, sveze na zem. Většinou se po chvíli probere. U náhlé zástavy oběhu se dostavuje mnohem déle trvající bezvědomí, které často doprovází nenormální dýchání — třeba lapavé dechy nebo chrčení.
První pomoc — mdloba
Zásadní je neudělat velmi častou chybu hned na začátku, totiž snažit se člověka za každou cenu udržet na nohou — to je zásadně špatně! Postižený se potřebuje rychle dostat do vodorovné polohy, aby se chybějící krev opět dostala do hlavy, což ve stoje úplně nejde.
Naším úkolem tedy je postiženému rychle a bezpečně umožnit položení se na zem, většinou se bude jednat o zachycení osoby a použití vlastního těla jako bezpečné skluzavky. Neštěstím je, když člověk spadne bez opory a ještě cestou vezme hlavou hranu stolu…
Lidé se začínají na zemi rychle budit.
- Pokud se člověk hned po položení ale rychle nezačíná budit, je nutné zapomenout na mdlobu, poněvadž kde končí mdloba, začíná bezvědomí.
- Po probuzení se z mdloby je nutné člověka ještě chvíli nechat ležet, po chvilce sednout a za čas vstát. A dále jej sledovat, pokud se stav opakuje, nečekejte a volejte záchranku na čísle 155. S poruchami vědomí se má ležet v nemocnici, a ne na chodníku.
A co nohy… mám je zvedat?
Zvednutí nohou při mdlobě urychlí návrat krve do hlavy. Zvedejte nohy jedině tehdy, pokud jste byli svědky postupné ztráty vědomí. Mějte na paměti, že člověk se z mdloby budí téměř okamžitě, na příchod vědomí tedy čekejte maximálně 10 sekund.
První pomoc — spatřený kolaps (náhlá zástava oběhu)
Pokud se před vámi náhle zhroutí člověk, na nic nereaguje a ještě po zprůchodnění dýchacích cest divně dýchá (chrčí, má lapavé dechy) nebo nedýchá vůbec, postupujte stejně, jako u jakéhokoliv jiného bezvědomého.
-
- Myslete na své bezpečí, zavolejte si o pomoc okolí.
- Postiženého nahlas oslovte, zatřeste s ním.
- Zakloňte mu hlavu — tlakem na čelo a tahem za bradu, a po dobu 10 vteřin zjišťujte kvalitu dechu.
- Pokud postižený dýchá normálně, tedy tak jako vy, pokračujte voláním záchranky na čísle 155, udržujte záklon hlavy až do příjezdu záchranářů a neustále kontrolujte kvalitu dechu.
- Pokud postižený nedýchá normálně, pokračujte voláním na záchranku a zahajte neodkladnou resuscitaci. Shánějte se po AED — automatizovaném externím defibrilátoru.
Závěrem…
Mdlobu, natož bezvědomí není radno podceňovat. Když nebudete vědět co, zprůchodněte dýchací cesty záklonem hlavy — tlakem na čelo a tahem za bradu, a vyšetřete dýchání. Se zbytkem vám už poradí dispečeři a dispečerky záchranné služby, proto nezapomeňte vytočit to správné číslo — 155.
Mýty o první pomoci jsou hlavně o tom, co rozhodně nedělat. Jak se ale vlastně dělá první pomoc? O tom píšeme seriál článků Neboj se pomoci! Po přečtení tohoto mýtu by vás mohl zajímat článek “Bezvědomí”. Pořád ale platí, že žádné čtení vás první pomoc pořádně nenaučí. Nedá se to zařídit jinak, než že přijdete na zážitkový kurz :)
Pěkný den, Šárko,
s těmi varovnými signály máte jistě pravdu. Hodi se dodat i to, že nejhorším krokem první pomoci je snažit se omdlévající osobu držet na nohou > naopak — musí si lehnout.
Ano, v historii se buzení čpavkem používalo, už jenom proto, že nemá nic společného s čichem jako takovým, ale je do mozku veden intenzivněji drahami pro vnímání bolesti. Jedná se tak vlastně de facto o formu bolestivého podnětu. // Nyní už ale bolestivé podněty do laické PP nepatří, často se stávalo, že se zachránci snažili oběť všemožně probudit, místo toho, aby neodkladně zahájili život zachraňující úkony. // V současné době si tak vystačíme s hlasitým oslovením kombinovaným se zatřesením za ramena. Pokud na toto není reakce, zakláníme hlavu, kontrolujeme dýchání, voláme 155 + vláme na pomoc okolí a dále pokračujeme dle rad dispečera ZZS.
Zdravím, Jano, bohužel nikdo z našeho týmu dravě fitness neholduje, ani jsme o podobné praktice nikdy neslyšeli. Odpověď ke čpavku jako takovému je u komentáře níže.
Proč se v posilovně čichá čpavek? Význam?
A aby to s tou mdlobou nebylo tak „jednoduché“, tak nijak výjimečně se může dostavit i bez jakýchkoliv varovných příznaků – dotyčný s sebou sekne naráz jak prkno… Určitě v poslední vteřině náhle zbledl, ale kdo by se na něj zrovna díval:-)
Když přemýšlím nad tím „čichovým“ a „mokrým“ podnětem, tak mě napadlo, že nakonec mají nějakou svoji logiku. Pochopitelně ne jako „léčba“, ale jako historický silný podnět v rámci ověřování hloubky bezvědomí:-) V praxi ovšem, jak je psáno, „nebrat“: je x-krát jednodušší a rychlejší omdlelého prostě poplácat, případně štípnout, než běžet shánět „oblíbený“ čpavek(!), nebo i „jen“ celkem dostupnou vodu:-)