_edited.png)
Jak to celé vzniklo?
Jeden náš známý, lékař a výborný popularizátor první pomoci kdysi prohlásil: „Na kurzu první pomoci se musíte naučit těchto pět věcí: volat záchranku, vyřešit bezvědomí, umět resuscitovat, zvládnout zastavit krvácení a smířit se s tím, že lidé jsou smrtelní…“
A tak to po zamyšlení skutečně je. Někdy nalézáme lidi v tak vážném stavu, že už jim nejde pomoci – může se jednat například o těžké autonehody či postup závažného a dlouhého onemocnění. A může se vám bohužel stát, že se do takové situace dostanete. Najdete například člověka v bezvědomí, budete ho resuscitovat jak nejlépe umíte, předáte ho záchranářům, ti se budou snažit dále, ale… prostě se to nepodaří. Je to smutné, je to náročné, ale je to tak. Je třeba se na to připravit nebo s tím alespoň počítat.
Neklesejte na mysli, snažte se pomáhat a do snahy někoho zachránit dejte vše. Pokud to ovšem nevyjde, neberte to v žádném případě jako své osobní selhání, lidé jsou smrtelní a všem prostě pomoci nemůžete. Byla by totiž ohromná škoda, kdyby ve vás jedna negativní zkušenost vyvolala dojem, že to stejně nemá cenu. Co když to nevyšlo jen poprvé a další lidi už se vám zachránit povede?
Jak je to správně?
Je třeba vědět, že pomáhat je správné, ale ne vždy to vyjde. A také je důležité se starat nejen o fyzický a psychický stav zraněných, ale i o sebe. Poskytnutí první pomoci člověku ve vážném stavu, i když budete úspěšní a zachráníte například někoho ze svých příbuzných, je emočně velmi náročný zážitek, který je potřeba zpracovat. A pokud budete cítit, že to sami nezvládnete, neváhejte se obrátit na odborníky. Posttraumatická stresová porucha se může projevit i s odstupem několika měsíců, ba dokonce let od dané události. K tragickým událostem většinou kromě záchranné služby vyjíždí i krizový intervent, který s vámi situaci probere a nasměřuje vás dál. Také záchranáři jsou pro tyto případy školeni a pomohou vám.
Protože v PrPom bereme výuku vážně a snažíme se vás co nejlépe připravit ,,do života”, jsou součástí našich kurzů modelové situace, to zřejmě víte. Ale neméně důležitá je i následná profesionálně vedená zpětná vazba, ve které s lektorem proberete, co se stalo a jak jste se při tom cítili. Všichni lektoři se snaží v této oblasti neustále zdokonalovat, aby vám mohli být na kurzu skutečnou oporou. Ani tématu smrti se nevyhýbáme, i když je náročné. Na zážitkovém kurzu ale proběhne vaše „setkání se smrtí“ v bezpečných podmínkách. Navíc všichni účastníci kurzu vědí, že to bylo „jen jako“, a díky dobré lektorské práci a pečlivé dramaturgii kurzu odcházejí nakonec domů s úsměvem.
Při sportovních výkonech se někdy s nadsázkou říká, že „co bolí, to sílí“. I když pro vás může být účast na zážitkovém kurzu v určitém ohledu náročná, je to zatím jediný možný způsob, jak se na poskytování první pomoci skutečně zodpovědně připravit.
