Šok – neboj se pomoci!
- 17. 4. 2016
- Minut čtení: 3
Aktualizováno: před 7 dny
Předpokládám, že každý z Vás už alespoň někdy v životě použil větu: „Byl jsem z toho v šoku!“
Ať už to bylo poté, co jste se dívali na televizi, přečetli si bulvární noviny, nebo některý z našich předchozích článků o první pomoci. Tenhle typ „šoku“ se dá snadno rozchodit, na rozdíl od šoku, o kterém se bavíme v první pomoci.
Možná Vás teď „šokuji“, ale laik se skutečným šokem nedokáže udělat téměř nic. Vaše pomoc by měla spočívat v ošetření zranění a co nejrychlejší přivoláni odborné pomoci.
Co to je šok a kdy vzniká ?
Zjednodušeně řečeno příčina šoku je nepoměr mezi objemem a náplní krevního řečiště. (Pokorný, 2003)
V důsledku poklesu tlaku dochází k nedostatečnému prokrvení orgánů a tím pádem se sníží dodávka kyslíku do tkání.
Tělo se i přesto snaží udržet dostatečné prokrvení mozku a srdce a to i na úkor ostatních životně důležitých orgánu. To má za následek jejich nezvratné poškození a následnou smrt pacienta.
Rozvoj šoku můžeme očekávat při téměř každém větším poranění jako je krvácení, popáleniny, infarkt myokardu, nebo při silné alergické reakci, kdy se rozvíjí anafylaktický šok. (V. Dobiaš) U anafylaktického šoku sice nedochází k úniku krve, ale k rozšíření cév, a tím je způsoben výše zmíněný nepoměr náplně a objemu.
Typické příznaky pro šok jsou:
bledost,
chladná kůže,
studený pot,
slabost,
neklid nebo spavost,
nevolnost,
zrychlený dech,
pocit žízně.
S první pomocí nečekáme až do projevů prvních příznaků, ale snažíme se samotnému rozvoji šoku předejít, nebo ho zpomalit.
První pomoc
Přesvědčete se o bezpečí okolí.
Nejprve ošetřete poranění (zastavte krvácení, chlaďte popáleniny apod.). Snažte se o co nejkvalitnejší ošetření pacienta a tím zabránění rozvoji šoku. Pacient s rozvinutým šokem potřebuje odbornou pomoc, a proto se soustřeďte na poranění, které můžete v tom momentě ošetřit a zabezpečení příchodů záchranní služby.
Zavolejte na 155. Každá minuta se počítá, proto se pokuste o co nejrychlejší přivolání záchranné služby.
Pokud se jedná o anafylaktický šok a postižený má u sebe jeho vlastní adrenalinové pero (Epipen, Anapen), pomozte mu ho aplikovat. Sejměte horní kryt pera a přitlačte pero k zevní straně stehna postiženého. Vyčkejte 10 sekund a pero vytáhněte. Pokud osoba není schopna aplikace, udělejte to sami.
Postiženého se snažte pohodlně uložit. Nejlepší je poloha v leže na zádech, abyste pak mohli kontrolovat dech a stav vědomí. Nesnažte se ho však dostat do této polohy násilím, hlavně když se jedná o podezření na poranění páteře. V tomto případě, byste měli s osobou co nejméně manipulovat.
Pravidelně kontrolujte stav vědomí až do příjezdu záchranky. V tomhle stavu může osoba kdykoliv upadnout do bezvědomí.
Zabezpečte tepelný komfort a psychickou podporu. Nezapomeňte osobu izolovat i zespodu, protože odtamtud uniká nejvíce tepla. Nestačí ji jenom něčím přikrýt. (Hasík, 2012)
Mějte na paměti, že při rozvinutém šoku rozhoduje každá minuta, a proto musíte konat rychle ale s rozvahou. Vaše hlavní úloha je ošetřit zranění, čímž zpomalíte rozvoj šoku. Samotný laik v této situaci nemůže se šokem nic víc udělat, a proto je jeho cílem co nejrychleji zabezpečit odbornou pomoc.
Bibliografie
Fotografie z kurzů. 2016. Praha: PrPom.
V. Dobiáš – Prvá pomoc pre laikov http://www.dobiasovci.sk/laici_sk.html
POKORNÝ J., a kol. Lékařská první pomoc. První vydání. Praha : Galén. 2003,2005. 351 s. s.227-233. ISBN 80-7262-214-5.
HASÍK, Juljo a Pavel SRNSKÝ. Standardy první pomoci. 2., přeprac. vyd. Praha: Český červený kříž, 2012. ISBN 978-80-87729-00-7.
Komentáře