top of page

Mýtus 5 — Asi cítím puls, tak už nemusím nic dělat

Jak to celé vzniklo?


Dříve se puls (tep) v rámci laické první pomoci skutečně zjišťoval, ale dnes (konkrétně od nových pravidel Guidelines 2000) už tomu tak není. Hodnota pulsu je pro laika bezcenná a nic mu neřekne, navíc vystresovaný laik naměří puls klidně i podlaze. U postiženého zjišťujeme pouze vědomí a dýchání.


Proč je to špatně?


Hodnota pulsu je významnou veličinou. Nicméně ne pro laika, ale pro zkušeného zdravotníka. Ani známá hodnota pulsu nám totiž nijak neřekne, jak postupovat dál.

Navíc zjištění tepu je náročné. Často nezvládáme naměřit tep ani sami sobě, natož někomu jinému.

Pro měření je důležité přesné sledování času, po který musíme tep zjišťovat. Měřením tak ztrácíme moc času. Ten můžeme věnovat resuscitaci nebo volání na záchranku. Navíc, pokud se budeme svými prsty vrtat po straně krku moc silně nebo dlouho, může to stav i zhoršit (zmáčkneme velké cévy vedoucí krev do mozku).

Vyšetřování DECHU je mnohem jednodušší! Sledujeme ho kratší dobu a výsledkem není nicneříkající hodnota. Navíc, tyto dvě základní životní funkce jsou na sobě navzájem závislé.

Ten, kdo dýchá, má puls. Kdo nedýchá, ten netepe. Proto vyšetření dechu v laické první pomoci bohatě stačí.


Jak je to správně?


U člověka, který nereaguje na hlasité oslovení ani zatřesení (tzn. je v bezvědomí), kontrolujeme pouze dýchání při dostatečném záklonu hlavy, kterého docílíme tlakem na čelo a tahem za bradu.

Nezajímá nás, jestli dýchá, nebo ne. Zajímá nás, zda dýchá normálně, nebo NEdýchá normálně.


A jak to od sebe poznáme? Pokud zraněný dýchá zhruba stejně jako my, dýchá normálně. Pokud se od našeho dýchání výrazně liší (dýchá mnohem pomaleji, nebo vůbec, lapá po dechu jako kapr, v dechu jsou přítomné zvuky jako třeba chroptění atp.), pak nedýchá normálně.

Jak dlouho dýchání vyšetřovat? Dejme si na to 10 sekund, během nichž by se měl postižený 2–3× normálně nadechnout.

  • Dýchá normálně, pak i jeho oběhová činnost je v pořádku. První pomoc spočívá v udržování průchodnosti dýchacích cest dostatečným záklonem hlavy, zavolání záchranky (číslo 155) a sledování postiženého až do příjezdu záchranářů.

  • Nedýchá normálně, pak jeho oběhová činnost není zachovaná nebo je nedostatečná. První pomoc spočívá v zavolání záchranky a náhradě oběhové činnosti. Kvalitně provádějte resuscitaci, tedy stlačování středu hrudníku až do příjezdu záchranky.

Příkladem nenormálního dýchání jsou lapavé dechy, tzv. gasping. Takové dýchání je signálem pro neodkladné zahájení resuscitace! Podívejte se, jak gasping vypadá na videu.

Mýty o první pomoci jsou o tom, co rozhodně nedělat. Jak ale dělat první pomoc? O tom jsou články Neboj se pomoci! Pořád ale platí, že žádné čtení vás první pomoc pořádně nenaučí. Musíte přijít na zážitkový kurz.


Zdroje informací:

  1. ERC Guidelines | ERC Guidelines 2015 have arrived, download them now!. ERC Guidelines | ERC Guidelines 2015 have arrived, download them now! [online]. Copyright © 2016 European Resuscitation Council [cit. 26.04.2018]. Dostupné z: https://cprguidelines.eu/

Opmerkingen

Beoordeeld met 0 uit 5 sterren.
Nog geen beoordelingen

Voeg een beoordeling toe
bottom of page