top of page

Mýtus 5 — Asi cítím puls, tak už nemusím nic dělat

Jak to celé vzniklo?


Dříve se puls v rámci laické první pomoci skutečně zjišťoval, ale dnes (konkrétně od nových pravidel Guidelines 2000) už tomu tak není. Kvalita a hodnota pulsu je pro laika bezcenná a nic mu neřekne, navíc vystresovaný laik naměří puls klidně i podlaze. V dnešní první pomoci u postiženého zjišťujeme pouze vědomí a dýchání.


Proč je to špatně?


Hodnota pulsu je významnou diagnostickou veličinou. Nicméně ne pro laika, ale pro zkušeného zdravotníka. Protože když už zvládneme naměřit 30 nebo 140 pulsů/min, víme, že je to špatně. Ani přesně známá hodnota pulsu nám nijak nepomůže v rozhodování se, co dál. Navíc zjištění tepu je náročné. Často nezvládáme naměřit tep ani sami sobě, natož někomu jinému.

Pro měření je důležité přesné sledování času, po který musíme tep zjišťovat. Měřením tepu tak ztrácíme nepřiměřeně mnoho času. Tento čas můžeme lépe věnovat resuscitaci nebo volání na záchranku. Aby toho nebylo málo, pokud se budeme svými prsty vrtat po straně krku zraněného příliš silně nebo příliš dlouho, může to jeho stav i zhoršit.

Vyšetřování DECHU je mnohem jednodušší! Sledujeme ho kratší dobu a výsledkem není nicneříkající hodnota. Navíc, dvě základní životní funkce – dýchání a krevní oběh – jsou na sobě navzájem závislé. Tedy:

ten, kdo dýchá, má puls. Kdo nedýchá, ten netepe. Proto vyšetření dechu v laické první pomoci bohatě stačí.

Ostatně, přijďte se podívat na některý z našich kurzů, kde to učíme s jednoduchou pomůckou, takže tomu snadno porozumíte.


Jak je to správně?


U osoby, která nereaguje na hlasité oslovení ani zatřesení (tzn. že je v bezvědomí), kontrolujeme pouze dýchání, a to při dostatečném záklonu hlavy, kterého docílíme tlakem na čelo a tahem za bradu.

Nezajímá nás, jestli dýchá, nebo ne. Zajímá nás, zda dýchá normálně, nebo nedýchá normálně.


A jak to od sebe poznáme? Výbornou metodou, jak hodnotit kvalitu dýchání postiženého, je porovnání dechu s námi.


Pokud zraněný dýchá zhruba stejně jako my, pak dýchá normálně. Pokud se od našeho dýchání výrazně liší (dýchá mnohem pomaleji, nebo vůbec, lapá po dechu jako kapr, v dechu jsou přítomné zvuky jako třeba chroptění atp.), pak nedýchá normálně.

Jak dlouho dýchání vyšetřovat? Dejme si na to nějakých 10 sekund, během nich by se měl postižený 2–3× normálně nadechnout.

  • Dýchá normálně, pak i její oběhová činnost je v pořádku. První pomoc pak spočívá v udržování průchodnosti dýchacích cest dostatečným záklonem hlavy (tlakem na čelo a tahem za bradu), zavolání záchranky na čísle 155 a neustálém sledování postiženého až do příjezdu záchranářů.

  • Nedýchá normálně, její oběhová činnost není zachována nebo je nedostatečná. První pomoc potom spočívá v zavolání záchranky na čísle 155 a v suplování oběhové činnosti, čehož docílíme kvalitně prováděnou resuscitací, tedy stlačováním středu hrudníku až do příjezdu záchranné služby.

Dobrým příkladem nenormálního dýchání jsou lapavé dechy, tzv. gasping či terminální nádechy. Takové atypické dýchání je signálem pro neodkladné zahájení resuscitace! A jak takové lapavé dechy přesně vypadají? Pojďme se společně podívat na ukázkové video — Bondi beach gasping.

Mýty o první pomoci jsou hlavně o tom, co rozhodně nedělat. Jak se ale vlastně dělá první pomoc? O tom píšeme seriál článků Neboj se pomoci! Pořád ale platí, že žádné čtení vás první pomoc pořádně nenaučí. Nedá se to zařídit jinak, než že přijdete na zážitkový kurz.


Zdroje informací:

  1. ERC Guidelines | ERC Guidelines 2015 have arrived, download them now!. ERC Guidelines | ERC Guidelines 2015 have arrived, download them now! [online]. Copyright © 2016 European Resuscitation Council [cit. 26.04.2018]. Dostupné z: https://cprguidelines.eu/

bottom of page