top of page

Mýtus 25 — Zavolal jsem záchranku, teď už stačí jen čekat…


Jak to celé vzniklo?

Tento mýtus má kořeny v lidské netečnosti a bezohlednosti. Zavolání záchranné služby je sice stěžejním bodem laické první pomoci, ale rozhodně ne jediným a samospásným. Kdyby tomu tak bylo, stačilo by při všech kurzech první pomoci na tabuli napsat 155 a rozejít se domů. Jenže právě čas mezi zavoláním záchranky a jejím příjezdem na místo je leckdy rozhodujícím pro přežití.

Laická první pomoc je nenahraditelná. Ze statistik pražské záchranky vyplývá, že každý člověk bude muset minimálně jednou za život někomu první pomoc poskytnout (1). To je jeden z důvodů, proč je tak důležité první pomoc ovládat, nikdy nevíte, kdy ji budete potřebovat.

Stačí zavolat záchranku – proč je to špatně?

Mýtus 25 — Zavolal jsem záchranku, teď už stačí jen čekat…

Existuje tzv. „záchranný řetězec” – viz obrázek (2). Jde o systém na sebe navazujících úkonů, které v ideálním případě vedou k záchraně postiženého a jeho navrácení zpět do kvalitního života. To je také důvod, proč se mu říká i „řetězec přežití”. Ve zkratce se dá říci, že nebude-li na místě nehody kvalitně poskytnutá laická první pomoc, jakákoliv snaha záchranářů po příjezdu na místo může být už marná.

Prvním krokem záchranného řetězce je spatření postiženého a včasné volání záchranky. Hned dalším krokem, v případě zástavy základních životních funkcí, je ale právě včasná resuscitace, a to ideálně za využití AED (jde o defibrilátor určený k rukám právě laikům – více čtěte ZDE).


Nemusí jít ale jen o resuscitaci. Často můžeme být svědky nejrůznějších stavů, při kterých je postižený sice při vědomí, ale bez pomoci laika se ani zde neobejde. Jde například o mrtvici (cévní mozkovou příhodu), srdeční infarkt, cukrovku (diabetes) či masivní krvácení. Po včasné a správné laické první pomoci následuje péče záchranářů na místě nehody, na kterou navazuje odborná péče v nemocnici. Právě to je sled ideálních kroků zajišťujících navrácení postiženého zpět do kvalitního života.

Pokud ale chybí byť jen jediná část záchranného řetězce, postižený nemusí přežít. Příkladem je pozdní zahájení resuscitace, které má tragické následky. S resuscitací totiž začne jen asi 30 % přihlížejících (3). Po cca 4 minutách bez kyslíku ale začínají odumírat mozkové buňky… (4) Vážně si myslíte, že záchranka vždy přijede včas?

První pomoc – jak je to správně?

Mýtus 25 — Zavolal jsem záchranku, teď už stačí jen čekat…

Pokud jste svědky náhlého kolapsu, myslete na své vlastní bezpečí, ale nebuďte lhostejní, pomozte. Volejte o pomoc kolemjdoucí, vytočte 155.

Operátoři záchranky jsou velmi zkušení a jsou školeni pro vedení telefonicky asistované resuscitace. V dnešní době je tak hovor s volajícím málokdy ukončován před příjezdem posádky na místo, a to především jde-li o bezvědomého, který nedýchá normálně. Proto se nebojte pomoci i vy, zkušení dispečeři záchranky vám se vším pomohou a budou vás k jednotlivým krokům navádět.

V případě, že jste událost záchrance již nahlásili, čekáte na příjezd sanitky a nemáte dispečera již na telefonu, nebojte se na záchranku zavolat znovu. A to hlavně v situaci, kdy se stav zraněného jakkoliv změní. Záchranáři mají rádi aktuální informace, chtějí vědět, co je na místě události přesně čeká. Také vám dispečeři mohou poslat nejen zkušeného záchranáře, ale i lékaře v dalším voze, a to vše na základě informací od vás.

Závěrem

Mýtus 25 — Zavolal jsem záchranku, teď už stačí jen čekat…

Nejdůležitějším krokem v první pomoci je vystoupit ze své komfortní zóny a být prvním z davu, kdo se nebojí pomoci. Vždy ale samozřejmě myslete na své vlastní bezpečí, zbytečně neriskujte. Zavolejte záchrannou službu na čísle 155 a řiďte se všemi pokyny operátora. A pokud už první pomoc kvalitně umíte, bude to na místě nehody jen vaší výhodou.

Mýty o první pomoci jsou hlavně o tom, co rozhodně nedělat. Jak se ale vlastně dělá první pomoc? O tom píšeme seriál článků Neboj se pomoci! Po přečtení tohoto mýtu by vás mohl zajímat zejména článek „Přivolání odborné pomoci”. Pořád ale platí, že žádné čtení vás první pomoc pořádně nenaučí. Nedá se to zařídit jinak, než že přijdete na zážitkový kurz :)

Zdroje informací

  1. Málek, Jiří. Úvod do první pomoci. Přednášky kurzu První pomoc. Praha : 3. LF UK, 2015.

  2. » Česká resuscitační rada . » Česká resuscitační rada [online]. Copyright © [cit. 04.09.2018]. Dostupné z: http://www.resuscitace.cz/?paged=9

  3. MEDICAL TRIBUNE CZ > Kardiopulmonální resuscitace po roce 2015. 302 Found [online]. Copyright © 2000 [cit. 04.09.2018]. Dostupné z: https://www.tribune.cz/clanek/38854-kardiopulmonalni-resuscitace-po-roce

  4. ŠEBLOVÁ, Jana a Jiří KNOR. Urgentní medicína v klinické praxi lékaře. Praha 7: Grada Publishing, 2013. ISBN 978-80-247-4434-6.

bottom of page