_edited.png)
Jak to vzniklo?
Laická první pomoc, a laická resuscitace především, prodělaly za poslední desítky let bouřlivý vývoj. Došlo například k těmto změnám:
opakované změny poměrů umělých vdechů a stlačování
ustupuje se od protišokové polohy
a mnoho dalšího…
Tyto prudké změny se jen pramálo odrazily v povědomí veřejnosti – a to zpravidla tak, že vytvořily značný zmatek. Důkazem toho je i obrovská řada mýtů o první pomoci, kterou už máme za sebou – tolik bychom toho sami nikdy asi nevymysleli :-)
Většina změn je motivována těmito faktory:
doporučením lékařů
výsledky vědeckých studií
snahou první pomoc zjednodušit
Co je na tom špatně?
Především ten zmatek. Dalo by se ale namítnout, že by stačilo, kdyby si laik jednou za 2 roky došel na dobrý kurz první pomoci a problém by byl vyřešen. Jenže, ruku na srdce, kolik lidí si dnes uvědomuje svou zodpovědnost za lidský život druhého? Kolik lidí na kurz první pomoci opravdu přijde? A kolik procent takových kurzů první pomoci má potřebnou kvalitu? Schválně se zkuste vy sami zamyslet:
Kdy jste naposledy byl(a) na kurzu první pomoci?
Kolik si z toho kurzu pamatujete? Naučil(a) jste se tam něco, co byste v reálné situaci dokázal(a) použít?
Kolik modelových situací nebo jakýchkoli simulací jste během oného kurzu absolvoval(a)? Jak má taková modelová situace vypadat, se můžete podívat třeba SEM.
Velkým problémem je, že laici zcela opomíjejí důležité rozdíly mezi resuscitací dítěte a dospělého, protože jsou zaujati neustálými změnami poměrů mezi umělým dýcháním a stlačeními hrudníku.
Resuscitace dítěte, jak je to správně?
Pro začátek si pojďme shrnout to nejdůležitější v dětské resuscitaci:
1. Záklon hlavy
Hned první rozdíl přichází u malých dětí do 1 roku, u kterých dech vyšetřujeme vleže na zádech, avšak volíme pouze neutrální polohu hlavy. Nepokoušejte se proto u takto malých dětí o záklon hlavy, dítěti byste mohli způsobit zbytečná poranění.
U dětí nad 1 rok věku při vyšetření dechu proveďte záklon hlavy. Jednou rukou tlačte na čelo, prsty druhé ruky táhněte bradu nahoru.
2. Volání na 155
Jste-li na místě sami a dítě nedýchá normálně (nedýchá vůbec, chrčí nebo lape po dechu), nejprve alespoň minutu resuscitujte a až poté volejte na záchranku. Během oné minuty je totiž vysoká šance na záchranu dítěte. Nejste-li na místě sami, resuscitujte a instruujte druhého k okamžitému vytočení 155. Dbejte rad dispečera/ky záchranné služby.
3. Dýchání
U naprosté většiny dětí, které resuscitaci potřebují, došlo k DÝCHACÍM obtížím. Příčinou může být vdechnutí cizího tělesa, zvratků nebo třeba tonutí. Z tohoto důvodu:
resuscitace dítěte má vždy začínat 5 umělými vdechy
resuscitace dítěte má obsahovat dýchání z úst do úst
4. Nepřímá srdeční masáž
Dítěti je třeba přizpůsobit hloubku tlaku na hrudník při srdeční masáži. Obecným pravidlem je stlačovat hrudník do 1/3 jeho celkové „hloubky“. U dětí do jednoho roku jsou to 4 cm, u dětí nad 1 rok je to 5 cm. (1) U dětí do 1 roku stlačujte hrudník špičkami natažených prstů. Nad 1 rok věku dítěte volte ke stlačování hrudníku 1 ruku. U větších dětí je vhodné využít již obě ruce s propletenými prsty, tedy stejně jako u dospělého.
A jaký zvolit poměr mezi umělými vdechy a stlačováním hrudníku?
Podle Guidelines 2015, které jsou pro resuscitaci v Česku závazné, platí tyto zásady:
Pokud nemáte specifické znalosti o resuscitaci dětí nebo jste vyškoleni jen v technice samotné srdeční masáže, zahajte resuscitaci a pokuste se o 5 úvodních umělých vdechů. Vytočte 155. Dbejte všech rad dispečera/ky záchranky. Bude-li vás k umělým vdechům navádět, postupujte přesně podle jeho pokynů a o umělé vdechy se pokuste. Je pravděpodobné, že vás dispečer/ka bude instruovat k poměru 30 : 2, tedy 30 stlačení, následné 2 vdechy a stále dokola.
Pokud jste navštívili kvalitní zážitkový kurz první pomoci a máte opravdu výborné znalosti v resuscitaci dětí, umíte hlavu staršího dítěte kvalitně zaklonit a dítě hlavně dobře prodýchnout (a ne, nejde jen o velký nádech…), pak dítě 5x prodýchněte a dále resuscitujte v poměru 15 : 2. Jde tedy o 15 stlačení hrudníku dítěte s navazujícími 2 vdechy, tento poměr opakujte. Frekvence stlačování by měla být 100–120x/min. Jste-li na místě sami, vytočte 155 až po 1 minutě resuscitace. Zde je totiž vysoká šance na záchranu dítěte. Po vytočení 155 dejte telefon na hlasitý odposlech a v resuscitaci pokračujte za rad dispečera/ky záchranné služby. Nepřestávejte až do příjezdu záchranářů nebo dokud dítě nezačne plakat, u staršího nezačne-li s vámi komunikovat nebo se začne resuscitaci aktivně bránit.
Pokud se rozhodnete dýchání provádět, u dětí do 1 roku se pokuste obemknout jak ústa, tak i nos dítěte. U dětí nad 1 rok věku se provádí již umělé vdechy jen do úst. A protože jsou nos a ústa spojená jednou společnou „trubicí”, je potřeba stlačit měkkou část nosu a tak zamezit úniku vzduchu. Umělé vdechy musíte vždy provádět při zakloněné hlavě u dětí nad 1 rok, u dětí pod 1 rok věku volte pouze neutrální polohu a hlavu nezaklánějte. (1) Do nejmenších dětí vdechujte jen objem svých úst. Správnost provedení umělých vdechů ověříte sledováním pohybů hrudníku.
Závěrem
Máte pocit, že v článku chybí něco podstatného? Bravo, jste všímaví. V článku chybí opravdu mnoho věcí, které potřebuje laik, aby úspěšně zvládl resuscitaci dítěte. Například praktický nácvik nebo zvládnutí vlastního stresu. Pokud vás téma zaujalo a umění resuscitovat dítě vám přijde jako užitečná dovednost, pak vás zveme na zážitkový kurz. Třeba na TENHLE.
Zdroje informací a obrázků:
TRUHLÁŘ, A. et al.. Doporučené postupy pro resuscitaci ERC 2015 souhrn doporučení, český překlad připravila Česká resuscitační rada, národní partner European Resuscitation Council (ERC) pro Českou republiku. Praha: Urgentní medicína, 2015. ISSN 1212-1924.