_edited.png)
Jak to celé vzniklo?
Celý omyl pochází pravděpodobně z dob, kdy veškeré klíčové činnosti ve zdravotnictví vykonával lékař a zdravotní sestra jen plnila jeho příkazy. Od té doby se praxe české medicíny ale výrazně posunula. Mnoho lidí se této změně přizpůsobuje jen velmi obtížně. Vyžadují lékaře u všeho a vždy, ani první pomoc není výjimkou. Ostatně mýtus, že v každé sanitce sedí lékař si na blogu také můžete přečíst.
Proč je to špatně?
Výuka první pomoci, přestože se v Česku bere často na lehkou váhu, není ničím jednoduchým. A chce-li někdo první pomoc učit opravdu kvalitně, pak rozhodně nestačí, že je vystudovaný lékař nebo třeba zdravotnický záchranář. V ideálním případě by totiž měl mít všechny tyto zkušenosti a dovednosti:
Základní zdravotnické vzdělání a hodnotné aktuální medicínské znalosti. Ty ale lektor musí umět dobře aplikovat a hlavně prezentovat laické veřejnosti. Běžný laik totiž vysokoškolský výklad se spoustou latinských slov opravdu nevyužije. Dobrý lektor první pomoci by se měl také orientovat v aktuálních, ne desítky let starých, doporučeních a podle nich by měl laickou veřejnost učit.
Dobré lektorské kompetence a zkušenosti. Sebelepší záchranář, který je doslova nabušený praxí a bude Vás celých 5 hodin bavit neskutečnými příběhy, Vás ale může nechat reálnou první pomocí zcela nedotčené. A přitom je to záchranář profesionál a svou práci dělá už mnoho let a jistě dobře… Problém je v tom, že lektorské kompetence se sbírají dlouhá léta a dobrým lektorem se určitě nestanete jen po víkendovém školení.
Zkušenosti se zážitkovými metodami výuky. První pomoc se totiž jinak dostatečně dobře naučit nedá. A zážitkový způsob výuky s sebou nese různé komplikace, leckdy i rizika. Se zážitkem při výuce se musí zacházet velmi citlivě. Je totiž zcela v moci lektora, zda se na základě jím zprostředkovaného zážitku bude příště účastník lépe potýkat s vlastním stresem, nebo zda se bude první pomoci bát ještě více než dosud.
Dobrou metodiku. Lektor potřebuje mít dostatečně propracovaný postup, jak prostřednictvím zážitku a dalších metod bude posouvat účastníka kurzu po schůdcích poznání až k vytouženému cíli.
Zkušenost s reálnými pacienty. Z výše uvedeného vyplývá, že vyučující musí být hlavně dobrý lektor. Zkušenost s reálnými pacienty ideálně ze záchranky nebo z urgentního příjmu je v kurzu velmi přínosná. Takový lektor přesně ví, jak akutní stav, o kterém zrovna učí, vlastně reálně vypadá. Nicméně tuto podmínku by měl splňovat kurz a ne každý lektor. Úplně stačí, aby na vypečené dotazy byl v týmu alespoň jeden lektor-zdravotník a zbytek skvělých kvalitních lektorů.
Kurz první pomoci — jak je to správně?
Asi se ptáte, jaké kurzy první pomoci jsou ty správné. Rozhodně nehodláme tvrdit, že jsou to jen a jen ty naše. Pokud si chcete vybrat kurz první pomoci, který bude kvalitní, se kterým budete spokojeni a kde se opravdu něco naučíte, k úspěchu Vám pomůže splnit jen několik jednoduchých pravidel:
Neberte jiný kurz než zážitkový.
Dobrý kurz první pomoci by měl vždy obsahovat praktický nácvik, a ne jen tak ledajaký. Nejlepší metodou jsou realisticky vypadající modelové situace. Tím, že jen několikrát zmáčknete hrudník na figuríně, se toho moc nenaučíte. Rozhodně nebudete připraveni zachránit někomu život třeba při vážné autonehodě…
Ověřte si reference a zkušenosti poskytovatele.
Přitom ale nezapomínejte, že jen vzdělání rozhodně nestačí. Je třeba nalézt rozumné zkušenosti i v oblasti lektorování, nejlépe v zážitkové pedagogice.
Kurz by měl mít dostatečnou délku.
Pokud trvá jen 2 hodiny a přitom slibuje, že Vás naučí první pomoc, není něco v pořádku. Výuka zážitkem prostě něco stojí – a nejde jen o peníze, ale také o čas. Vzdejte se naivní představy, že Vás dvouhodinová přednáška naučí pracovat s vlastním stresem, zorientovat se v šokující, překvapivé a nepříjemné situaci, kdy ostatní panikaří, a ještě přitom někoho zachránit.
Zkrátka a dobře, pokud se chcete naučit první pomoc a nechcete vyhazovat peníze oknem, je třeba chvíli vybírat, než uděláte rozhodnutí, kterého později nebudete litovat.
Jak se na školení první pomoci tváří legislativa ve vztahu zaměstnavatel vs. zaměstnanec?
Legislativa hovoří v této problematice velmi obecně. V praxi se proto lze setkat s vícero výklady byť stejného právního ustanovení. Pojďme se na to podívat…
O povinnosti zaměstnavatele provést školení první pomoci svých zaměstnanců hovoří zákoník práce, problematika poskytování první pomoci je řešena hned v několika ustanoveních (zejm. § 102 odst. 6, § 103 odst. 1 písm. j) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů).
Z citovaných ustanovení lze vyčíst, že zaměstnavatel při první pomoci spolupracuje s poskytovatelem pracovnělékařských služeb (dále jen “poskytovatel PLS”) a je povinen zajistit a určit podle druhu činnosti a velikosti pracoviště potřebný počet zaměstnanců, kteří organizují poskytnutí první pomoci.
Kdo tedy ale konkrétně může zaměstnance v první pomoci proškolit a jaká je praxe?
Je běžné, že se zákonem stanovená pravidla od běžné praxe liší. Výuka první pomoci je jednou z těchto situací. Zákon výuka první pomoci ve firmách definuje v zákoně č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách v paragrafech §53, §54 a dále ve vyhlášce č. 79/2013 Sb. o provedení některých ustanovení výše zmíněného zákona.
Suma sumárum se tam píše, že za výuku první pomoci ve firmách je zodpovědný praktický lékař nebo lékař pracovního lékařství.
Jak je to ale v praxi?
Je běžné, že poskytovatel PLS má pro určitý okruh své poradenské činnosti v terénu pracovníky, kteří zajišťují školení první pomoci a další úkoly poskytovatele PLS (tito pracovníci nejsou nutně lékaři a většinou ani nejsou).
Případně je školení zajištěno prostřednictvím jiného poskytovatele, který se věnuje přímo provádění školení první pomoci, nebo prostřednictvím odborně způsobilé osoby v BOZP a PO.
Další způsob jsou profesionální lektoři s programy a kurzy akreditovanými ministerstvem. Většinou jde o ministerstvo vnitra případně školství.
Nesmíme opomenout ani na tu nejhorší možnou variantu, a to je provedení školení první pomoci e-learningem, kde se zaměstnanec nesetká vůbec s nikým a e-learningový materiál vytváří bůhví kdo.
Jaká má být kvalifikace lektorů první pomoci?
Vypadá to, že pokud školení provádí poskytovatel PLS, má to být lékař. Praxe ale ukazuje, že lékaři na provádění školení první pomoci nemají kapacitu.
Zároveň lékaři často nemají praxi v první pomoci, školí jen nejnutnější minimum a ne vždy jsou lékaři zároveň dobrými lektory.
Proto přenechávají tuto činnost jiným organizacím či pracovníkům. Obecně je toto řešení tolerováno. V tomto případě je jisté, že by si zákon a příslušné vyhlášky zasloužily novelizaci, která by toto reflektovala a učinila přítrž různorodým přístupům a výkladům práva.
Dále tuto problematiku žádný právní předpis neupravuje a kvalifikaci lektorů nijak nestanoví. Z našich zkušeností vyplývá, že lektor první pomoci by měl splňovat dvě nutná a nezbytná kritéria:
umět první pomoc
být kvalitním lektorem zážitkové pedagogiky
Jak poskytovatele a školení první pomoci vybírat? Přečtěte si zde :)
My v PrPom si stojíme za kvalitou našich kurzů a pravidelně makáme na jejich aktualizacích a zlepšování. Pokud vás zajímají právě naše kurzy, stačí se mrknout na nabídku.
