BLOG
o první pomoci

Až zamrazí z toho, když někdo prohlásí: „Ten už je mrtvej, tomu už nikdo nepomůže.“ Ne, takhle to nefunguje. Uvědomme si, že prohlásit někoho za mrtvého může jen a pouze lékař. Ať už je zraněný podchlazený, nebo ne. A i u toho podchlazeného platí: „Nobody is dead, until warm and dead“.

V horách ale nemůžeme počítat s kvalitním signálem mobilních sítí, natož s přístupem k mobilním datům.

V době, kdy ještě oblečení nebylo vybaveno funkčními membránami, skutečně platilo, že pokud začal lyžař masivně krvácet třeba z nohy, byla na svahu obrovská skvrna krve. Oblečením totiž bez větších problémů prosákla. Jak je tomu ale dnes? V době, kdy si již zimní bundu či kalhoty na svah bez dobré membrány nejspíš ani nekoupíme.

Obyčejná autolékárnička vám stačit nebude. A je jedno jestli se vydáte do Krkonoš, Tater nebo Alp. Vždy je dobré být dobře připraven.

Obecně platí, že na zranění se musíme podívat. Jak je to ale v případě, že manipulací působíme nadměrnou bolest, nebo zhoršení stavu?

Jedná se o rozšířený mýtus o první pomoci z horského prostředí. Předchází mu snad už jen domněnka, že alkohol podchlazeného pořádně zahřeje... Proč někoho napadlo třít omrzlé končetiny sněhem je asi jasné – tření přece vytváří teplo…  

Ano, krev se skutečně rozproudí, ale jaká ta krev bude? odpověď na tuto otázku ročně zabíjí desítky lidí na horách, kterým někdo „pomohl".

Není to stříbro, ale hliník. Není to zlato, ale barvivo. Takže ani nehřeje, ani nechladí. Prostě jen izoluje.

Zaškrcování končetiny je extrémní metodou, kterou není radno používat jako první možnost zástavy masivního krvácení.

Nikdo z nás nemůže říct, že je v naprostém bezpečí! Nikdy nevíme, co se nám může přihodit. Zdravotní problém může postihnout každého z nás.

Jak to celé vzniklo? Téměř na každém kurzu první pomoci zazní otázka, zda při podezření na otravu houbami musím vypít mléko. Jistě jste i...

Smísíme-li kyselinu se zásadou následná reakce uvolňuje teplo. Takže při takové první pomoci poleptanou ránu ještě zasolíme a ohřejeme.

Možná za to může Alexandre Dumas se svými Mušketýry? V těchto knihách a filmech přeci často slýcháme, že kordem jest nutno hrudník vlevo propíchnouti, aby srdce protivníkovo rázem zhaslo...

Zde je původ jasný — někdo prostě vypustil důvěryhodnou „kachnu”, která se šířila jako epidemie. Proč tomu tak je? Protože všichni chceme, aby naši blízcí byli co nejdříve informováni, pokud by se nám něco stalo…

V dnešní době seženete v lékárnách spousty různých produktů na ošetření popálenin — od mastí, přes krémy, oleje, až po zásypy. Taktéž existují všemožné „babské rady“ o zázračnosti jogurtů, sádla, tvarohu, cibule či jiných potravin...

Myšlenka není špatná, dokonce tomu tak u otrav některými látkami skutečně je. Potřeba zamezit dalšímu působení a vstřebávání jedu je naprosto správná. Existují ale otravy takovými substancemi, u nichž se nesmí vyvolávat zvracení. Proč? Důvod je jednoduchý — mohli bychom dotyčnému ještě více ublížit.

Zavolání záchranné služby je sice stěžejním bodem laické první pomoci, ale rozhodně ne jediným a samospásným. Kdyby tomu tak bylo, stačilo by při všech kurzech první pomoci na tabuli napsat 155 a rozejít se domů. Jenže právě čas mezi zavoláním záchranky a jejím příjezdem na místo je leckdy rozhodujícím pro přežití.

Toto je skutečný mýtus. Opravdový nebezpečný omyl, který dokáže člověka v bezvědomí spolehlivě zabít.

Ve stresu nahmatáte pulz i podlaze! A ještě tím ztrácíte čas. Existuje mnohem jednoduší a efektivnější metoda na zjištění stavu postiženého.

Pokud stlačujete hrudník opravdu důrazně a silně, může snadno dojít k vykloubení žeber od hrudní kosti, tím spíš jde-li o staršího člověka.